Nové ráno

Opilé slunce

vjíždí do vlasů

dlaněmi z paprsků

suší trávě slzy

máš stopy na tváři

něčích obtisků

rtěnkový karmín

světlem rána září

jak svěží růže

v tváři oholené

rozkvetlá polibkem

voní prošlou nocí

zdá se,

žes našel zalíbení v ženě

jak jsi se toulal

s mojí nápomocí

hádek a lží

křivdy bolavé

zmizel jsi s večerem

s ránem přišel domů.

Tvé tiché kroky

oči pichlavé

těkají po stěnách

a nemají se k tomu

aby mě našly

jednou vteřinou

a letmo pohlédly

do té tůně času

kde kdysi láska

byla příčinou

a teď se nemá

k tomu, najít

trasu

po které kroužila

déle, než-li zdá se

léčíc své rány

jenom tím, že je

dnešní den voní

odmítá Tvé passé

je v něm kus vzpomínek

a snad i naděje

tak jako dnes před dvaceti lety

voněl jsi nocí

rtěnkou z karmínu

a jako vždycky

s mojí nápomocí.

Tenkrát jen pro mě

Dnešek

Ti prominu