PROSINEC
Svátky rodinných trifidů
Kdo nemá trifida
je rád
však zamotán do záclony
snaží se urvat kousek světla ulicím
Mlýnské kameny
božských dní
Zajímá někoho má oteklá hlava?
Můj Bože - Kriste
tebe ze svých přivztekaných úvah
vyjímám
jak mýtus ze smetiště pravd
Mé slepé oči tě však nezahlédnou
Jen periférií mozku
skrytého cítím tě A ctím
A vzápětí se rouhám
do náruče toho
jemuž báseň píšu -
ve své vyžehlené posteli
na níž jsme nebyli
a nejsme
veselí...
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.