Helen Bensonová je inteligentní astrobioložka, svobodná matka Jakoba, syna svého zesnulého manžela. Jednoho večera ji na dveře zaklepe federální agent. I přes její protesty ji nechá převést do výzkumného zařízení, kde se spolu s dalšími vědci dozví, že zřejmě nastane cosi, co dosud znali hlavně příznivci katastrofických sci-fi příběhů. Na Zemi – na New York padá neznámé těleso, jehož dopadová trajektorie má daleko do přirozené, které život na planetě zničí. Poslední okamžiky před dopadem, známé odpočítávání a pak nic. Těleso v klidu přistane v Central Parku, všechny policejné, vojenské a jiné síly New Yorku a celých Států se seběhnou kolem v očekávání co se stane. Někteří něco cítí, jiní pouze hledí. Koule žhne modrým světlem. Vylézá z ní tvor nepodobný člověku doprovázený strojem nepodobným golemovi. Proč přišli na naši zemi? Toť je otázka, kterou se zabývá první půle filmu, ta podstatně lepší. Jak jim zabránit v tom, proč přišli na Zem, o tom je ta druhá.

Mimozemský Klaatu a jeho ničivý nástroj se snaží ochránit matičku přírodu před jejím výtvorem. Lidstvo se žene do záhuby a neváhá k svému sebevražednému pádu připoutat i celou planetu, tomu má Klaatů zabránit. Myšlenka, která má svůj předobraz ve stejnojmenném filmu z roku 1951. Tvůrci podle svých slov nechtěli vytvořit remake známého filmu, chtěli příběh vyprávět znovu v aktualizované podobě. To čím byla tehdy nukleární hrozba je teď chování lidí vůči zemi. Zajímavé zelené téma, které by se mohlo zvrhnout v jednoduchou agitku, tvůrci nezpracovávají příliš do hloubky. Spíše než o to jak ničíme planetu, se zabývají tím, co děláme, když nám jde o krk. Když hlavní hrdince dojde, že Klaatu je přítelem země zcela doslovně, že od vyšších intergalaktických mocností nemá za úkol navázat první kontakt, jako spíše ten poslední, tak se snaží lidstvo všemožně zachránit. V druhé půli snímku tedy dokazuje, jak moc se dokážeme tváří tvář záhubě změnit. Tato část filmu však dostává nesmyslnou podobu.

První polovina filmu je výborná především v budování atmosféry. Co se bude dít? Kdo je ten mimozemšťan, co na sebe vzal lidskou postavu? K čemu je tady jeho golem? Proč vlastně přiletěli? A jestli nás chtějí zničit, čím si je koupíme? Spolu s hereckými výkony a působivými efekty je toto největším kladem filmu. Přistání koule, zrození se Klaatua, golemovský Gort, který podobou skládá poklonu svému filmovému předchůdci i samotné ničení je velmi působivé.

Otázkou zůstává, zda toto kladné převáží nad zklamáním ze závěru. Ve druhé polovině se nám scenáristé snaží skrze Klaatua a rodinné duo namluvit, jak moc se lidé změnili. Ostatní postavy a jejich činy tomu však vůbec neodpovídají a chovají se přesně jak doposud. Jako by Klaatu a Helen přešli do jiného filmu, kde je vše idylické a krásné a stojí za záchranu. Avšak za chování ministryně Jaksonové byste ji spíše rovnou odepsali. Režisér se zde snažil ukázat změnu chování lidstva jako takového na změně vztahu mezi matkou a nevlastním synem. Nejenže to nefunguje, ale navíc to celé vyznívá dosti pateticky a selankovitě.

Herecké výkony patří mezi ty velmi dobré stránky celého díla. Klaatu v podání Keanu Reevese je více než přesvědčivý. Jeho úsporné hraní bez emocí, chladné a s odstupem dává připomenout Pittovu Smrtku v Seznamte se, Joe Black. Oba se na svět dívají očima cizinců, kteří nechápu lidskou dynamiku vztahů a chování. Oba jsou v cizím těle, na které si musí zvyknout a přizpůsobit se jeho limitům. Keanu tuto úlohu zvládl na výbornou, své herectví soustředil především na své oči a hlas a tento minimalismus skvěle kontrastuje s emocionální Helen.

Jennifer Connelly spolu s Jadenem Smithem hrají sehrané duo roztříštěné rodiny, jejich ustavičné dohadování vás prostě štve, stejně jako by to bylo ve skutečném životě. Jennifer Connelly uvěříte, že je nadmíru inteligentní a rodičovské záležitosti nezvládá zcela na výbornou, a že věří v lidstvo a jeho dobrotu. Kathy Bates v roli ministryně obrany Jaksonové to měla těžší v tom, že její role je nevděčným klišé každého podobného snímku, je zde za toho vládního padoucha, který použije raději fyzickou sílu než city.

Den, kdy se zastavila Země není tak špatným filmem, jak by se mohlo zdát. Má dobré téma a rozvíjí zajímavou myšlenku. Jeho první polovina je více než uchvacující, herecké výkony skvělé a speciální efekty taktéž. Škoda jen, že závěr je spíše naivní, než realistický, a že vyznívá dosti do ztracena.

Režie: Scott Derrickson

Scénář: David Scarpa, Edmund H. North

Kamera: David Tattersall

Hudba: Tyler Bates

Hrají: Keanu Reeves, Jennifer Connelly, Jon Hamm, John Cleese, Kathy Bates

USA, 2008, 103 minut

žánr sci-fi

premiéra 11. prosince 2008

foto: bontonfilm.cz