Ženy jezdí opatrně a bezpečně, a to i když jedou svižněji. Většinou zbytečně neriskují a raději si předjíždění dostatečně rozmyslí, což může některým dalším účastníkům provozu – zejména mužům za volantem - připadat jako zbytečně zpomalení provozu.

Pánové, ruku na srdce, ale viděli jste někdy, že by žena způsobila nehodu, když předjíždí? Většinou vidím krizové situace a míjení se o pár centimetrů s protijedoucím autem pouze, když předjíždí muž. Styl jízdy se odráží i v míře nehodovosti, když nabourá žena, většinou je škoda na autě v rozsahu škrábanců a promáčknutých plechů. Když však bourá muž, tak častěji dojde i k usmrcení. Tato statistika je však možná ovlivněna i vyšším počtem řidičů než řidiček.

Co však musím uznat, že většině řidiček dělá problémy parkování, to je prostě fakt a jen málo která žena se u parkování nezapotí a zaparkuje na první pokus. V tom mají muži nespornou výhodu, parkování jim jde přirozeně a zaparkují na jedničku za každé okolnosti. Tedy skoro za každé okolnosti, pokud zrovna nejde okolo žena v minisukni, to pak bývá blízko ke katastrofě. Spoustu mých kamarádů má odřený nárazník například od popelnice, či v zadní části auta o sloupek. Jakmile jde kolem pěkná žena, soustředění jde stranou a centimetry se odhadují ještě hůře, než když by parkovala ona dáma. Takže sice coby ženy parkujeme třeba na desetkrát, ale nenecháme se rozptylovat kolemjdoucími a auto zaparkujeme bez škrábance. Kapitolou samou o sobě je pak couvání, popravdě řečeno, my ženy raději jezdíme dopředu, než couváme trasu delší než deset metrů. Ještě, že ve velkoměstech není ani prostor na couvání na dlouhé trasy.

A co si myslí samotné řidičky?

Andrea to vystihla jasně: „Ženy mají lepší fantazii a dokážou si lépe představit, co se může stát. Proto jezdí opatrněji a snaží se vyhýbat případnému riziku, které si pod rychlou jízdou představily. Na druhou stranu ale mohou v určitých situacích zazmatkovat více, než muž a to je na škodu. Co bych asi doporučila každé ženě, je koupit si navigaci, to je pro nás ženy úžasná věc. Konečně nám nemůžou muži vyčítat, že nemáme orientační smysl. S navigací trefíme samy kamkoliv a odpadnou tak nekonečné hádky nad naší neschopností zorientovat se v terénu.“

Martina pak přidala zajímavý poznatek, na kterém asi bude taky trošku pravdy: „Většina žen se o vzhled a technický stav auta méně stará. Různé kontroly v servisu, výměny kapalin a opravy raději necháváme na mužích. Ani s úklidem auta si moc starosti neděláme. Muži většinou svoje auta myjí, leští, voskují, atd. My svým autům tolik péče v této oblasti nevěnujeme, ale asi to bude tím, že po uklízecím maratónu v domácnosti, už ani nemáme náladu na přelešťování kapoty.“

S tímto názorem se plně ztotožnila i Zuzana a ještě vysvětlila, proč máme k autům takový vztah: „Ženy mají většinou auto jako nástroj pro přepravu z místa A do místa B. Přepravujeme děti na kroužky, zajišťujeme nákupy, vozíme psa k veterináři, nemocného sourozence k lékaři a v neposlední řadě vozíme tchýni, která strašně nutně něco potřebovala na druhém konci města. Ženy jezdí všeobecně bezpečněji než muži, ale tato ostražitost ještě vzroste, když vozí své vlastní děti. Proto, když si matka dítěte vybírá auto, tak je pro ni důležité, jaké bezpečností a další komfortní prvky obsahuje výbava. Airbagy a navigace je jedna z nejdůležitějších součástí výbavy vozu ženy.“

Zuzana je i toho názoru, že ženy jezdí bezpečněji i z těchto důvodů:

„ Nepotřebujeme si nic dokazovat, závodit s druhým autem, které zastavilo před semaforem a také čeká na zelenou. Zbytečně neriskujeme a jsme tolerantnější k ostatním řidičům a chodcům. I když jsou ženy mnohdy lepší řidičky, tak to neprosazujeme, většinou máme menší sebevědomí a ani to nemáme zapotřebí se mužům vyrovnávat.“

Trošku jiný názor má Kateřina, která jezdí pravidelně autem trasu přes sto kilometrů denně:

„Co se týče „lepšího“ nebo „horšího“ řidičství, jde o věc zcela individuální, která závisí na mnoha okolnostech – například na tom, jaký máme zrovna den, zdali jsme ve stresu, jak hustý je provoz, jaké je počasí, atd. Obecně je role řidičů přisuzována spíše mužům, stejně jako ženám starost o domácnost. Je pravda, že muži mají určitě jiný způsob myšlení, jsou více impulzivní, jsou technicky zdatnější, ale to z nich, dle mého názoru ještě nedělá lepší řidiče. Zároveň si však nemyslím, že by byli muži méně zodpovědní. U řízení, stejně jako u jiných činností, je nutné používat mozek, a pokud se na řízení ten den necítíme, tak bychom za volant sedat neměli. A pak je jedno, jestli řídí žena nebo muž.“

Pro Markétu je nejhorší řízení auta v následující situaci:

„Úplně nenávidím, když musím řídit v noci a navíc přitom prší. Ženy mají v noci horší vidění než muži, a v kombinaci s deštěm je to pro nás nadlidský úkol. Já osobně řídím velmi ráda, ale asi se nechovám jako „typická“ řidička – při jízdě nadávám a nejsem příliš tolerantní. Je to ale asi tím, že už mám najeto poměrně hodně kilometrů a pravidelně řídím od svých 18-ti let, často i do zahraničí. Na tom, že muži jsou lepší řidiči, asi něco bude. Ale na druhou stranu znám mnoho mužů, kteří jedou v obci ani ne 45 km/h a s obličejem přilepeným na předním skle dávají blinkr na poslední chvíli. Takoví řidiči jsou dle mého názoru mnohem nebezpečnější, než žena, které trvá dvakrát déle zaparkovat do podélného stání. Pro mě osobně je auto nástrojem na přepravu, ale jízdu (občas i hodně rychlou) si vychutnávám. Asi jako jedna z mála řidiček jsem zastánkyní anti-radarů.“