Šestého listopadu přichází do kin nový, tentokrát už v pořadí dvaadvacátý Bond. Je v mnoha ohledech jiný, až si někdy člověk říká – je to ještě Bond? Nestává se z kultivovaného gentlemana s právem zabíjet, vybaveného spoustou hračiček, které potěší všechny domácí kutily, jen další agent XXX?

Film je neobvykle temný a postrádá nadhled a lehkost, na kterou jsme byli zvyklí. Je nabitý téměř k prasknutí velmi propracovanými akčními scénami, kterým se nedá vytknout snad nic, možná kromě jejich nadužívání. Ostatně jednou z nejdramatičtějších také začíná. Již zde se ale projeví první odlišnost od ostatních Bondovek. Tento film je vlastně pokračováním předchozího – „Casino Royale“ takže ten, kdo ho neviděl, nebo tento fakt nezná, může lehce tápat, kdože to tam vlastně co dělá. Nicméně další děj je velmi prostý, takže se brzy dostanete do obrazu.

Přestože místy neschází výborný suchý anglický humor, Bond sám, tak jak jsme tomu u něj zvyklí, moc nad věcí není. Do boje s padouchem se pouští na vlastní pěst s urputností, která je leckdy na obtíž nejen „přátelům“ z CIA, ale dokonce i rodné MI6.

Smokingu, obvyklého pracovního oděvu agenta 007 si moc neužije. Spíše ho uvidíte jako otrhaného, zakrváceného a zpoceného, před všemi – i vlastními - prchajícího člověka, který dokonce zamění své oblíbené Martini za koktejl bez názvu, postavený na vodce a jeho legendární „Jmenuji se Bond, James Bond“ od něho také neuslyšíte. To ale nic neubírá na podmanivém stylu, jakým se Daniel Craig role zhostil.

Pan Q v tomto díle sice výrazně zmodernizoval ústředí MI6, ale na Bonda už mu bohužel asi nezbyl čas. Žádná z hypermoderních technických vychytávek, které byly dříve tím, co 007 odlišovalo od jiných bojovníků se zlem, se nekonala. Ten se tak musel spolehnout sám na sebe, a co jindy řešil pomocí nejlepších technologií, to nyní dohání brutalitou…

Protivníkem agenta 007 a padouchem je tentokrát francouzský herec Mathieu Amalric. Ten se skvěle v roli racionálně a inteligentně uvažujícího agresivního psychopata Dominica Greena snaží ovládnout pod záminkou boje za životní prostředí když ne celý, tak alespoň část světa.

Tento díl je také prvním, ve kterém se Bond nedostane se svou “osudovou ženou“ do diskuse v horizontální poloze. Bond totiž ještě údajně nevstřebal ztrátu Vesper z Casina Royale, to mu ale nebrání hledat svou kapku útěchy (Quantum of Solace) a alespoň trochu se uvolnit s kolegyní, agentkou Fieldsovou. Tu věrohodně, jako lehce naivní dívku snažící se působit profesionálně, ztvárnila Gemma Erterton.

Bondova femme fatalle - Camille, jak se tentokrát ona lepá děva jmenuje, se musí spokojit s pouhým polibkem na závěr, o který si navíc musí říci sama. Je příjemným překvapením, jak dobře tuto roli ruská modelka Olga Kurylenko zvládla.

Přestože režisér Foster přiznává, že se snažil inspirovat starými klasickými Bondovkami ze šedesátých let s Seanem Connerrym v hlavní roli, já sám bych v jeho díle takovou inspiraci asi hledal těžko. Spíš bych řekl, že mnohé z toho, co dělalo Bonda Bondem zde schází a je nahrazeno něčím, co možná respektuje trendy moderní zábavy, ale klasiku, kterou série o 007 bezesporu je, opouští. Nezbývá proto počkat, jestli je to pouze krok stranou, nebo jestli se tento trend projeví i v dalších pokračováních.

Quantum of Solace

Scénář: Neal Purvis, Robert Wade, Paul Hagiis

Režie: Marc Foster

Kamera: Roberto Schaefer A.S.C.

Hudba: David Arnold

Hrají: Danile Craig, Olga Kurylenko, Mathieu Amalric, Judi Dench (M),…

SONY PICTURES ENTERTAINMENT

www.falcon.cz

http://007.com