Klasický model manželství, který vychází z přírodních zákonů muž-lovec, žena-ochránkyně hnízda a udržovatelka ohně se ubíral ve vyspělých kapitalistických zemích zcela opačným vývojem než u nás za socialismu. Po revoluci se u nás oba tyto odlišné proudy střetly. Společný mají pouze pokrok ve způsobu obživy. S postupující civilizací lovci vyměnili svá kopí za kreditní karty, ochránkyně hnízda oheň za elektrické sporáky. Svou sběratelskou činnost, kdy sbíráním plodů v okolí hnízda pomáhaly lovci uživit rodinu, vyměnily za zaměstnání mimo domov.

V Československu se za socialismu diskriminace žen v rodině ještě více prohloubila. Přestože měly stejná práva jako muži, jely jako údernice na dvě směny v práci a doma. Z práce honem nakoupit, pak domů vařit, prát, uklízet, psát s dětmi úkoly. Pán tvorstva mezitím ležel na kanapi, četl noviny, nebo se díval na televizi a občas vykřikl na svou údernici dotaz, kdy už bude večeře. Navíc ženy jako přiživovatelky rodiny braly za stejnou práci méně peněz, muži jako živitelé rodiny byli v odměňování preferováni i daňově zvýhodněni. Diskriminace žen u pánů tvorstva šla dokonce tak daleko, že manžel, který pomáhal své manželce s domácími pracemi, byl považován mezi mužskou smečkou za blbce. Naštěstí se pár takových blbců našlo, kteří ulehčili své partnerce její socialistický úděl.

Za první republiky se manželky také točily okolo kamen a dětí, jenomže nechodily do práce. A tak starý kapitalistický patriarchální typ rodiny byl mnohem méně diskriminující než pokrokový socialistický, který dal sice ženám právo na práci, ale tím je vlastně ještě více zatížil a české muže příliš rozmazlil.

A tudíž porevoluční vpád americké emancipace ničící pohodlný model manželky-údernice jedoucí na dvě směny, znamenal pro české Ali paši šok. Svou zhýčkanost potvrzují čeští muži a dokonce i ti slavní, kteří pobývali v USA. „Američanky berou vše jen přes peníze“, říkal Čech pracující v New Yorku. „Pokud jim nemůžete nabídnout zajištění, nemáte u nich šanci,“ říkal Marek Vašut po návratu z USA. „Řekli mi, že prát a vařit, bych si musel sám,“ říkal kdysi Jaromír Jágr. S tímto požadavkem však narazil i u českých emancipovaných modelek.

Přitom movití páni tvorstva mohou řešit domácí práce pomocí paní na úklid a vaření mohou řešit restaurací, avšak rozmazlení čeští mazánci vyžadují domácí stravu.

Zatímco pánská populace ve vyspělých kapitalistických zemích nemá problém s teplou večeří, ani s vykonáváním domácích prací, naši pánové z údernické generace považují studené večeře či pomoc s domácími pracemi za vadu na kráse partnerky. Byli totiž zvyklí na domácí servis včetně teplých večeří a už vůbec nebyli zvyklí, že by ženy po nich chtěly zajištění.

České dívky se totiž většinou vdávaly z lásky, společně se svými manželi zpočátku tloukli bídu a společně se dopracovávali k vlastnímu majetku. Samozřejmě, že i dříve existovaly zlatokopky vdávající se z lásky k penězům, zrovna tak jako matky a manželky, které si přílišnou starost s péčí o děti a domácnost nedělaly. Většina slečen se však vdávala z lásky, anebo tzv.“ se musely vdávat“ , protože se ocitly v požehnaném stavu, na peníze se nekoukalo. Když si matky odbyly mateřskou dovolenou, dávaly své děti do jeslí a od tří let do školky a šly pracovat, aby pomohly živiteli uživit rodinu. Po práci samozřejmě skákaly okolo dětí a manžela.

Ve vyspělých kapitalistických zemích zvláště v Americe zase přehnaná emancipace rozmazlila ženy. Američanky si vzaly z pravěkého ženského poslání jen to, co se jim hodilo. Hledají živitele, jemuž by zvedly jeho loveckou prestiž utrácením jeho peněz.

Převážně v bohatších společenských vrstvách tak povýšily svou funkci ochránkyně hnízda na finančně náročnou ozdobu lovce. Na péči o děti i oheň mají chůvy a paní na úklid. A ještě svému lovci pracujícímu od nevidím do nevidím, aby uspokojil jejich požadavky, vyčítají, že se jim málo věnuje. Když se doma příliš nudí, začnou se věnovat kariéře, nebo si najdou milence. Podíl na jejich rozmazlenosti mají sami muži, protože oni jako tvůrci společenských konvencí, si sami zavedli budování své prestiže pomocí “drahých krasavic“, čímž si Američané kvůli své ješitnosti ušili na sebe bič.

Klasického pravěkého modelu manželství se dá využít na obě strany. V Čechách na něj doplatily ženy a v Americe muži.

Přestože se dnes už u nás zabydlela emancipace po americku a mladí muži už s ní počítají, nepodceňujme rodinou tradici. Dívky a chlapci vyrůstající ve starých údernických rodinných poměrech, přeci jen setrvačností zůstávají věrni socialistickému modelu rodiny. Zeptáte-li se dnešních mladých děvčat, jak si představují svou budoucnost, většina chce mít zaměstnání, manžela a děti. Málokterá hovoří o své samostatnosti či jen o své kariéře.

Ano setrvačnost trvá, avšak v každém vztahu záleží na vzájemném uznání práce druhého na toleranci a dohodě. Partnerky si často neuvědomují, že muži vydělávající spoustu peněz, musí většinu času věnovat svému povolání a manželé si naopak neuvědomují, že ženy starající se poctivě o domácnost a děti se od rána do večera nezastaví. A když k tomu chodí ještě do práce, podávají často nadlidský výkon.

Vyšlo na www.pritelkyne.cz