Pozoruji to již delší dobu: narůstající počet různých šamanských seminářů, plných „bohyň“ a žen, užívajících si tanec, rituály a (amatérsky vyučované) exotické techniky ponorů do psychiky způsobuje narůstající počet partnerských a manželských rozvodů a rozchodů. Částečně tyhle ženy „pálí dobré bydlo“, částečně podléhají stresu z reklam, propagandě různých genderových článků a knih, a nesplnitelné touze mít všechny ty cetky a šperky brože (a navoněné muže) ze strakatých časopisů. Jsem si ale jist, že to, co jim rozhodně nesvědčí, je kromě seminářů samotných i heslo většiny z nich: být sama sebou.

Přečtěte si to ještě jednou: být SAMA sebou! Naznačuji, že právě tak, jako když často používáme slovo problém (a divíme se pak, že z problémů nevycházíme), i tento (nevědomý, leč srozumitelný) příkaz vypovídá o důsledcích víc, než zatím (především) ženy chápou.

Bohužel tomuto trendu podlehla i má žena. Navštěvovala kdejaký seminář, jezdila za kdejakou šamankou, účastnila se i zahraničních festivalů různých bohyň (a platila kdejakému astrologovi a sem tam nějaké kartářce). Neslyšela mé upozorňování, že ona ví víc, než ten který šaman. Chce se se mnou rozejít.. Chce být sama. Jenže já se s ní rozejít nechci a zkouším jí (a nám) pomoci. Nedávno mi jako odezvu na článek, ve kterém jsem psal o ženských ryc pyc rozchodech, kterými velmi zkomplikovaly život sobě i svým partnerům (a dětem), popsala svou zkušenost čtenářka:

„Navštěvovala jsem také "semináře". Hlavně čarodějnické, šamanské a tak, jejichž heslem bylo "buď sama sebou". Nemohu to asi svádět jen na ty semináře, ale většinou jsem po nich udělala nějakou zásadní kravinu. Třeba jsem odešla z vejšky, nepromyšleně jsem se přestěhovala, nebo jsem se chtěla rozejít se svým mužem. Měla jsem deprese, plácala jsem se v bahně pod oním výše zmíněným heslem… Být sám sebou znamená něco paradoxně úplně opačného, než nechat se zmítat svým egem, emocemi, touhami a našeptávanými myšlenkami. Je to pravý opak. Je to klid, světlo a radost,“ ví ovšem z vlastní praxe i čtenářka. Moje žena se ale z takových víkendů vracela nabroušená, nepříjemná, protivná. A negativní vztah ke mně se postupně prohluboval. Samozřejmě: návrh, aby vyhledala odbornou pomoc, vyvolal jen další odpor. Začala dávat přednost svým kartám bohyň a rituálům ženskosti před svým mužem.

„Nebojím se napsat, že se jedná u žen o něco jako o "posedlost". Posedlost egem, myslí a emocemi - jakožto reakcí jejich těla. Mysl nás honí jako veverku v kolotoči, až úplně odpadneme a zničíme sebe i okolí,“ píše čtenářka. S ní to dopadlo dobře: ona zachránila sebe i svou rodinu a zpětně ví, kde se stala ta hlavní chyba. Co ale s těmi ostatními stovkami a možná tisíci dalšími účastnicemi šamanských seminářů bohyň pod heslem Poznej sama sebe? Kdy jim dojde, že takto nakonec skutečně samy zůstanou?

Být sama sebou přece v případě ženy odjakživa znamenalo být vstřícně přijímající, dávající, pečující, hladící, laskající. Důraz byl až donedávna kladen na to „sebou“, tedy být především ženou. Poznej sebe sama přece v případu ženy znamenalo poznej svou ženskost, a ne nauč se bojovat za svá ženská práva nebo nenech se utlačovat muži!

Past slova „sama“ ale, pro takovouto ženu „bohyni“ žel, nevědomě, dokonale funguje. A ona, aniž jí to dochází, pilně posiluje tendenci ega „být sama“: stačí několik seminářů a časopisů, a (nevědomé) přání se plní. Taková seminářová žena nakonec skutečně zůstane SAMA (se sebou).

P. S.: Ta moje teď plánuje cestu do ášramu do Indie. Sama. Přestože jí astrolog řekl totéž, co jí říkám celé roky já: změna ano, ale má to být změna vnitřní, zatímco ona má, aby to nebylo tak jednoduché, tendenci utéci před sebou samou. To už přestávám chápat docela: chce být SAMA sebou, ale utíká před sebou samou.