Právě dokončuju scénář dokumentárního filmu o ekologických domech. Během natáčení jsem nahlédla pod pokličku architektům, stavbařům, pronikla jsem do domů a bytů, které mají ty či ony environmentální aspekty. A leccos mě překvapilo.

Když jsem hledala kontakty a tipy, kde a s kým bychom mě li natáčet, rozhodila jsem sítě opravdu doširoka – od možností „ekologizace“ staré zástavby přes hospodaření s vodou, to znamená kořenové čističky, zvláštní rozvody šedé odpadové vody pro splachování nebo zalévání zahrady, nebo kompostové záchody, až po zřizování zelených střech a ekologických přírodních zahrad. Zjistila jsem však, že to, co doopravdy najdete v terénu a čím se zabývají současní ekologicky zaměření architekti a stavební firmy, má podstatně užší záběr.

V zásadě se opravdu široce a už běžně uvažuje o třech hlavních aspektech: o ekologických materiálech (které by měly být přírodní, energeticky nenáročné a měly by pocházet z místa blízkého stavbě), o úsporách energie (nízkoenergetické a pasivní stavby), a konečně o sepětí s místem, kde se staví (respektování genia loci a někdy i urbanistické ztvárnění kusu krajiny, včetně jezírek, alejí a podobně). Čili když se rozhodnete nechat si projektovat dům u některého známého ekologického architekta – my jsme mluvili s Petrem Suskem a s Alešem Brotánkem – můžete očekávat, že se na stavbu použije dřevo, nepálená hlína, a v těch nejavantgardnějších případech sláma, dále že dost podstatně ušetříte za vytápění domu, a konečně že projekt bude mít jistý umělecký švih, co se týče zasazení do krajiny i různých zcela osobitých nápadů: dobrým příkladem je bytový dům Ocelot Petra Suskeho ve Vysočanech, v Ocelářské ulici, který má kabát z oceli, celý je vyveden v minimalisticky industriálním stylu a dokonce má na fasádě motiv ocelota, který bude nejprve vystupovat z rezavějícího pozadí a pak, s přibývajícími lety, s ním bude naopak splývat. Na opačném pólu je Sluneční ulice v Hradčanech na Tišnovsku, kde vzniká vizionářská komunita individuálních domků od Aleše Brotánka, z nichž každý má zelenou střechu, jezírko, je nízkoenergetický a postavený z přírodních materiálů.

Pak existuje řada firem, které nabízejí už vyprojektované nízkoenergetické nebo pasivní domy. (Rozdíl je v tom, že v nízkoenergetickém domě protopíte necelou polovinu toho, co v normální stavbě, kdežto v pasivním domě jen asi desetinu). Tady existuje jedno úskalí: zatímco v Rakousku a Německu už se vydávají certifikáty, které vám zaručí, že dům má skutečně požadované vlastnosti, u nás žádnou záruku nemáte a nejlíp uděláte, když si vyberete firmu, která už má za sebou nějaké výsledky. My jsme si prohlédli pasivní domky v Koberovech u Železného Brodu, vyzpovídali jsme jednu majitelku a mohu říci, že tahle výstavba působí důvěryhodně.

Co se však týče dalších „ekologických lahůdek“, ve které jsem předem doufala, jako jsou třeba typicky ty kompostové záchody a rozvody šedé vody, tak tady ekologickým nadšencům pšenka příliš nekvete. Hlavní problém je v tom, že když chcete do své stavby zakomponovat nějaké neobvyklé prvky, nepřiměřeně se vám to prodraží a stavební firmy nebudou ochotné se do toho pouštět. V současnosti je totiž v Čechách obrovský stavební boom, firmy ani nestíhají množství zakázek, jejich práce je už takhle předražená, a když přijdete s nějakými „extrabuřty“, asi na ně nebudou ochotny přistoupit. Tím spíš se tady ale otvírá pole pro kutily a samozásobitele.

Eva Hauserová - Spisovatelka, publicistka, editorka v PR agentuře