Sonet opožděné touhy
Kvítečku, krásko, půvabe,
co na tváři máš pohozených pih.
Nosík a ouška, něžný podbradek,
kradmo jsem jediným pohledem stih.
Tančilas ulicí, rychlostí svého mládí,
v dálce se útržek krajkových šatů mih.
Touha se stářím zápas svádí,
proto jsem raději k obloze oči zdvih.
Ztratil jsem poslední záblesk tvého jasu,
neznám tvou vůni, ani tvůj smích.
Na hlavě jíní, na duši sníh.
Čekám tě v prostorách času,
stojím jak promoklý vích.
Hledal jsem tisíckrát na noční obloze souhvězdí z pih.
Dodatek: Z dálky zní šaškův smích.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.