Můj osud je jedním z mnoha a nejsem ničím zajímavý a ani nechci, aby mne někdo litoval. Palachovi nesahám ani po kotníky, ale vím, že jeho oběť byla naprosto zbytečná, tak jako oběti mnoha jiných.

Jsem senior v invalidním důchodu. Jsem poznamenán jednak syndromem vyhoření, ale také šikanou a "výmýváním mozku" svými nadřízenými. Mám fobii z lidí, těžko se mi chodí nakupovat, těžko jezdím autobusem.

Překonal jsem období, kdy jsem se zhroutil a následně prodělal mozkovou mrtvicí a kdy mne v léčebně učili jíst i psát, kdy jsem trénoval přecházení ulice a jízdy vlakem na návštěvy domů.

Mám však vynikající psychoterapeutku, psycholožku a praktickou doktorku. Moc mi pomohli přežít a to bez přehánění. Pracují se mnou velice intenzivně a hluboce lidsky, takže jsem se dopracoval k tomu, že alespoň přes počítač trénuji své oslabené obranné reflexy. Počítač je pro mne velkým pomocníkem v překonávání svých zdravotních trápení.

Po životních zkušenostech z padesátých let i r.1968 a dalšího vývoje rozvinutého socializmu jsem se skutečně domníval, že jsem velice tvrdý a odolný člověk prošlý mnoha bitvami s komunisty i nástrahami zaměstnání a že mne jen tak něco nevyvede z míry.

Hluboce jsem se mýlil v Havlovi a poté i v tom, co následovalo. Kdysi, když mne můj praděd varoval před případnými změnami ve společnosti, když jsme poslouchali Svobodnou Evropu, tak jsem mu moc nevěřil. Říkal, že přijdou ještě větší darebáci. A měl pravdu. V té době jsme se učili ve škole, že kapitalismus je vykořisťování člověka člověkem. Netušil jsem, že se dožiji toho, že si to vyzkouším na vlastní kůži a budu bezmocně sledovat, jak se v tom topí i můj syn. Mobing v rukou dnešních trýznitelů je těžkým kalibrem na lidi a není proti tomu obrana.

Když se však člověk dostane tak blízko situaci, že si chce pro tyto věci vzít život, tak potom zjistí, pokud se z toho dostane, že si musí setřídit pořadí hodnot trochu jinak. Projdete-li léčebnou, zjistíte kolik lidí tam je díky pracovním poměrům, kolik lidí navštěvuje psychologické terapie. Sebevražd je daleko více a mezi mládeží otřesné množství. Tato společnost proti tomu nic. Když člověk poslouchá tuto vládnoucí garnituru, zjistí, že pro ně a jejich prebendy je občan tím největším nebezpečím. Podstata lidství jim je ukradená.

Když na pracovištích vidíte, jaké lidské zrůdy jsou ve vedoucích funkcích a jaký svádějí nechutný boj o svá koryta, tak zjistíte, že být vychován k poctivé práci se těžce nevyplácí. Má-li člověk vztah k práci v genech, je pro něj utrpením toto vše přežít.

Rovněž tak je těžce ponižující, když je nad vámi člověk, který byl tvrdý komunista a milicionář nebo člověk těžce loajální s komunisty a vy jste jim beznadějně oddáni na milost a nemilost. Oni to moc dobře vědí a také vám to dávají patřičně najevo. Není totiž nikde dovolání, Havel jim odpustil. Psaní o mobingu či jak se říká o šikaně nemá smysl, protože to je základní prostředek jak člověka zničit a naučit ho být povolný.

Na základě svých zkušeností mám takovou těžkou skepsi, že nevěřím, že se v této společnosti může něco změnit ani s výměnou jiné strany. Kapitalismus je totiž požírání slabšího silnějším za všech okolností, i za cenu válek. Hulvátství se stalo normou a příkladem pro hlavně mladé. Proč by se tedy neřezali na stadionech hlava nehlava a ničili vše kolem, bez úcty k mravním i věcným hodnotám.

Snažil jsem se, co to šlo, abych byl nějak prospěšný a vedl k tomu i své děti. Nevyplatilo se mi to. Dělal jsem od nevidím do nevidím, tak jak si to zaměstnavatel vyžadoval, nebral si dovolenou na zotavenou, domníval jsem se, jak jsem užitečný a jak budu ceněn. Ani náhodou. A to bylo družstvo zaměstnávající lidi se změněnou pracovní schopností a odměněné prezidentem. Bohužel nebylo možné se někam dovolat. Tomu družstvu, vlastně jejím majitelům, šlo na o to, dostat od státu příspěvek na invalidní zaměstnance a lidé jim mohli být ukradení. Zrušili jim všechny vymoženosti včetně rehabilitací apod., jen aby měli pravidelně nová auta. Psali zaměstnancům pracovní smlouvy na tři měsíce. Využili každé situace, aby je propustili a ne se jim postarali o nějakou práci. Dělal jsem kolem 300hodin měsíčně za fixní plat 8000Kč. Nelíbilo se mi to, tak jsem odešel. Netušil jsem, že ještě do horšího...!

Syn pracuje také od nevidím do nevidím. Ale zčásti na černo. Majitel platí jen nezbytné minimum, aby odváděl co nejnižší částky a ostatní mu šlo do jeho kapsy. Když se to někomu nelíbí, nikdo ho nedrží. Můžete pozvat kontrolu, pokud nebude uplacená, bude to stejně k ničemu a určitě vyletíte. A tak si rozmyslíte svoji případnou odvahu či statečnost.

Dalo by se toho psát velice mnoho, ale ono to je stejně zbytečné. Kritik současného stavu jsem přečetl dost, ale nedělejme si iluzi, že něco změníme. Pokud ano, stejně přijdou noví darebáci a bude to ještě horší. Vždyť se podívejte kolik násilí, smrti a zla kolem sebe šíří USA díky Bushovi. Když vás pak potká takový osud jako mne, jste rádi, že žijete a skutečně děkujete za každý nový den, kdy nemusíte znovu do léčebny nebo nemocnice a to úplně pomíjíte placení regulačních poplatků.

Miloš