USA 2007

Romantický

V kinech od 17. února 2008

Možná jako dárek k osmdesátým narozeninám autora knižní předlohy a nositele Nobelovy ceny Gabriela Garsíi Márqueze se režisér Mike Newel pokusil o filmové zpracování jeho románu Láska za časů cholery. Kniha je považována za jedno z nejvýznamnějších děl magického realismu, za jeden z největších milostných příběhů a řadí se také mezi nejoblíbenější díla světové klasické literatury. Specifikum Márquezových románů tvoří nejen všudypřítomná magie latinské Ameriky a knižních hrdinů, ale také magie slova, kterou je obzvláště těžké přenést na filmové plátno. Bohužel po shlédnutí filmu je již jasné, že si Mike Newel, po Harrym Potterovi, ukousl další nestravitelně velké sousto. Jeho dárek totiž nepotěší Márqueze jako autora, ani čtenáře jeho výjimečných románů. Pro ty, kteří však originál nečetli by bylo chybou neseznámit se s milostným trojúhelníkem básníka Florentina Arizi (letošní držitel Oskara Javier Bardem), jeho múzy Ferminy Dazeové (Giovanna Mezzogiorno) a váženého doktora Juvenala Urbina (Benjamin Bratt).

Jednoho dne se poštovnímu poslíčkovi Florentinovi změní život, po letmém setkání s krásnou Ferminou v ní spatří svou životní lásku a rozhodne se jí zasvětit celé své srdce i celý svůj život. Florentino nakonec čeká na svou lásku dlouhých 51 let, 9 měsíců a 4 dny. Od chvíle, kdy si po vzájemném dopisování Fermina a Florentino vyznají lásku a slíbí sňatek, přicházejí nejrůznější komplikace: vzájemné odloučení, rozchod ze strany Ferminy, jiné milostné vztahy a nakonec i další vlna cholery. Florentino posedlý spíše láskou samotnou však stále čeká a nikdy ani v nejmenším nezapochybuje, že jeho láska k Fermině nakonec dojde naplnění.

Jednou z překážek se stal vážený mladý doktor Juvenal Urbino, který Ferminu vyléčí z příznaků, velice připomínajících všudypřítomnou choleru. Ve skutečnosti jsou to však příznaky nešťastné lásky, které vyprchají poté, co se Fermina stane jeho ženou. Po dobu jejich spokojeného manželství trpící a na doktorovu smrt čekající Florentino zahání žal v náručí stovek jiných žen. Když však slovutný lékař zahyne pádem ze žebříku, po němž se vypravil do koruny stromu za uprchlým papouškem, přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence.

Tím že, hlavní hrdiny hrají stále ti samí herci, od jejich mladých nevyzrálých let až po osmdesátileté starce, je pochopitelně dán velký prostor maskám a make-upu. Ten však působí dost uměle a na tváře herců v detailech díky tomu vypadají jako reklama na kosmetický produkt křížená s ochotnickým divadlem. Největší katastrofou je však z mého pohledu jazyk – tvůrci vybrali za komunikační prostředek angličtinu se španělským přízvukem, což má asi být kompromis mezi potřebami amerického diváka a děje odehrávajícího se v Kolumbii.

Láska za časů cholery je regulérní velkofilm. Výprava je vskutku velkolepá, ať už díky zmiňovaným maskám, po kostýmy a v neposlední řadě díky úžasným exteriérům latinskoamerické přírody. Také herci se snaží z poněkud banálně okleštěného příběhu uhrát, co nejvíce a ve většině případů se jim to i daří. Zvláště Javier Bardem vykreslil nepříliš sympatickou postavu Florentina Arizi, jeho posedlost láskou jako takovou i jeho neprohlédnutelnou povahu. Hlavně jako mladíka tak dokázal stvořit uťápnutého nikoho, co se pohybuje jako stín.

Vždy je překvapivé, co se z tak komplikované a mnohovrstevné knižní předlohy podaří scénáristovi „vytáhnout“. Ronalda Harwoodova (Skafandr a motýl, Božská Julie) zřejmě nejvíce zaujaly rozličné sexuální scény, které se pokusil naroubovat do humoru. Typickou márquezovskou ironii snoubící se s laskavým všudypřítomným humorem, lze situační komikou nahradit jen těžko.

Tvůrce prý stálo velké přemlouvání, aby loni osmdesátiletý kolumbijský spisovatel souhlasil s adaptací jednoho ze svých nejslavnějších děl. S ohledem na výsledek lze říci, že se neměl nechat obměkčit tak snadno. Obávám se, že dalšího zfilmování Márquezovy klasiky se jen tak nedočkáme.

Zdroj: www.bontonfilm.cz