HLEDÁTE BRIGÁDU? ZUZKA NE...

Moje dcera je "správná týpka", řečeno slovy jejich vrstevníků. Kdybych měla já použít výstižné pojmenování, nazvala bych ji

"brigádnickým fluktuantem".

Mylně jsem se domnívala, že nejen kdysi, ale i dnes bývá zvykem, že studenti méně majetných rodičů si při studiu na středních či vysokých školách snaží přivydělat nějakou tu korunu pomocí krátkodobých brigád. Já jsem svého času provázela na zámku, dělala vedoucí na táborech, pracovala v čokoládovně.

Zuzka mě zbavila veškerých iluzí. Ačkoliv studuje v hlavním městě, tvrdí, že o brigádu ne a ne zavadit. Já - její matka - si myslím opak. Stačí se podívat na internetové stránky a hned máte pocit, že práci v Praze vám vnucují bezprostředně po výstupu z rychlíku. A kdo má trochu štěstí a pěkně se usmívá, že mu průvodčí půjčí kleště ještě ve vlaku, a když označí deset jízdenek, dostane pětistovku na ruku. Zuzana by vás hned vyvedla z omylu. To si my, naivní ženy z venkova, neumíme představit, jaké nástrahy klade velkoměsto na zájemkyni o přivýdělek!

Například u Mc Donalda chtějí podepsat prázdný papír, aby prý mohli podpis vzápětí zneužít. U hlídání dětí vyžadují pevné nervy, o které jste svou ratolest připravili už v první třídě. Při doučování chtějí výrazně lepší znalosti než na čtyřku z fyziky, drzouni! A v hospodě je potřebná plnoletost a nechat se plácat po zadku, k čemuž ona se za žádnou cenu nepropůjčí. Ještě by tak byla ochotna hrát ve filmu nebo dělat modelku, ale to by ji museli fakt dlouho přemlouvat a platit řádově v šestimístných položkách.

Během školního roku tedy Zuzanka nepracuje. Věnuje se hlavně studiu.Vysvědčení ji však pravidelně usvědčí ze lži, a tak slibuje, že

o prázdninách rozhodně na brigádu půjde, protože jí nějakou sežene Honza, Petra nebo Míša.

Na začátku července zavolá Honza -- bohužel, z brigády sešlo, podnik krachl, zboží se nerovná. Za dva týdny se ozve Petra. Rodiče se pohádali, máti se odletěla vzpamatovat do Egypta, tatík už týden zapíjí žal tuzemským rumem a horská chata zeje prázdnotou. Ještě zbývá Míša. Naše poslední naděje... Nezklamala! V pondělí může Zuzka přijet. Celý pátek slavíme! Ale v sobotu začalo pršet, stoupla voda, přišly povodně...Zuzce se ulevilo! Mně přitížilo... při pomyšlení, že by mé milované dítko právě vjíždělo metrem

do zaplavené stanice Holešovice.

A tak nejen že ji nepeskuji, ještě jí ráda půjčím dvacku na kafe, zvláště když při odchodu prohodí s upřímným úsměvem chronicky otřepanou větu: "Neboj se nic, mami, příští léto to určitě vyjde!"