Normální zázraky jsou jubilejní desátou knihou známé autorky Ireny Obermannové

Také se pořád někam ženete? Děláte spousty věcí, které jsou nesmírně důležité? Vykašlete se na to! Snadno pak totiž přehlédnete každodenní zázraky. Právě to se děje hrdinům této knížky. Pojďme se chvíli zastavit a jen tak snít. Nebo si číst. Nebraňme zázrakům. Nechme je, ať se dějí.

Jednadvacet povídek spojených převážně ženskými pocity z dnešního světa, dnešních mužů, z rodičovství, z osamění. Všechny hrdinky i hrdinové této knihy mají jedno společné – hledají lásku a smysl svého života v novém tisíciletí, pátrají, co pro ně dnes a tady znamená vztah mezi mužem a ženou, vztahy v rodině, jaký je smysl toho všeho…

ISBN+EAN 978-80-7246-403-6

Váz., 152 stran, 199 Kč

O autorce:

Irena Obermannová *1962

Vystudovala FAMU, obor dramaturgie a scenáristika, pracovala jako dramaturg v České televizi. Nyní spolupracuje s televizí Nova, kde se scenáristicky podílí na psaní seriálu Ordinace v růžové zahradě. Dosud vydala knihy Frekvence tygra (1996), Deník šílené manželky (1998), Divnovlásky (1999), Ženské pohyby (2002), Příručka pro neposlušné ženy (2003), Matky to chtěj taky (2004), Nezavěšujte se (2005), Deník šílené milenky (2006) a V pěně (2007). Její knihy se úspěšně vydávají i v zahraničí.

Ukázka z knihy:

Jsem váš dárek

Seděla naproti Zorce a plakala.

„Proč mě opustil?“ opakovala pořád dokola jako zaseknuté cédéčko. „Proč, když ho tak miluju!“

Kolem zuřily Vánoce a její nejmilejší kamarádka mlčela. Zaplivaný nonstop na rohu ulice bylo poslední místo v Evropě, kde se nehrály koledy, ale i tady se na každém stolku skvěla umělohmotná vánoční větvička, a dávala tak Alici jasně na srozuměnou, že Vánocům neuteče.

„Hlavně nezůstávej na Štědrý den sama,“ radila jí Zorka. „Jeď třeba k vašim. Slibuješ?“

Kývla.

Měla by mít radost, že o ni má ještě vůbec někdo starost.

Jenomže na Štědrý den se zamkla na sedm západů, odhodlaná ho prospat. Nešlo to. Nakonec vrávoravě vstala z postele a z balkonu si podala malý stromeček, který si s Michalem koupili. Chvíli si ho nepřátelsky prohlížela. Nechala ho neozdobený. Aby se Vánocům pomstila. Maličko jí to pomohlo. Sedla si pod stromeček a zapálila svíčku. Měla jen jediné přání.

Ozval se zvonek.

Na prahu jejího bytu stála neznámá ženština. Mohlo jí být tak kolem padesáti, měla na žluto obarvené vlasy a černě nalakované nehty. Bez pozvání vešla do bytu.

„Jsem váš dárek,“ oznámila stručně, jakoby mimochodem.

„Prosím?“ Alice nechápala.

„Brůhová, jméno mé. Jsem čarodějnice a kartářka.“

Sedla si pod Alicin stromeček a vytáhla karty. Nechala Alici sejmout a obratně je rozkládala po zemi. Zabodla jí oči do očí.

„Jste si jistá, že ho chcete zpátky?“

Alice se zamyslela. Najednou si vybavila všechny Michalovy špatné vlastnosti. Moc pije, mluví jen o sobě, vůbec se o ni nezajímá... Představa, že by tu zas byl, ji na okamžik vyděsila, ale byla to jen opravdu malá chvíle.

„Naprosto,“ pravila pevně.

Čarodějnice ji znovu propichovala pohledem.

„Když myslíte...,“ řekla.

A jak přišla, tak odešla.

Alice se štípla do tváře, jista si, že šílí.

Zvonek se ozval podruhé. Otevřela jako omámená, a když jí do náruče padl Michal, málem ho samým štěstím neudržela. Byl na mol.

„Přinesl jsem ti něco k Ježíšku,“ blábolil a podával jí poloprázdnou lahev vína.

„Ven!“ zařvala a vykopla ho ze dveří.

Zavolala Zorce:

„To byl ten nejkrásnější dárek od Ježíška, jaký jsem kdy dostala,“ řekla jí.