V České republice se ročně rozvede tisíce manželství (přibližně každé druhé) a stejně tak se rozejde velké množství párů, které mají spolu děti, ale nejsou sezdáni. Pokud rozvod probíhá bez existence dětí, jde většinou vše rychle.

Mají-li ovšem rodiče děti, nastupují komplikace. Závažné podle toho, jak jsou schopni se oba dohodnout. Bohužel, u mnohých párů se stupňuje vzájemná nevraživost a nastávají „boje“ o děti, většinou v rámci dlouhotrvajících soudních sporů.

Není žádným tajemstvím, že případy, které skončí u soudů, se táhnou pět, deset i více let. Ze strany soudců potom přichází velice známé klišé – „případ je mimořádně složitý, je zapotřebí mu věnovat dlouhý čas“. Aby přitom svá slova podložili činy, stává se z takových sporů běh na velmi dlouhou trať. Otázkou zůstává, zda se tzv. „složitý“ případ zjednoduší tím, že ho soudy budou řešit po dobu mnoha let.

Platí známé pravidlo, že „čas je nejlepším hojičem ran“. Mnozí rozvádějící se rodiče by byli jistě schopni se časem domluvit poté, co opadnou vášně. Většinou toto není možné, protože české soudy spor mezi rozvádějícími se rodiči neustále živí. Zde platí druhé pravidlo, které říká – „nesypte rány solí“. Tady tou solí je čas! Jak mají opadnout vášně, když se rodiče dětí setkávají léta u soudu? Je opravdu nutné vést spory tak dlouhou dobu? I na toto se pokusí odpovědět připravovaná diplomová práce zadaná na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně – Institutu mezioborových studií Brno. Její název je stejný, jako název tohoto článku.

Diplomová práce pracuje s hypotézou, že se české soudy dopouští zločinů při rozhodování v rodinném právu svou nečinností a mnohdy neodbornými, až amatérskými rozsudky. V mnoha případech by se mohlo jednat i o týrání otců, matek a dětí. V České republice neexistují pro soudce žádná závazná pravidla a tito potom mohou do rozsudků psát i naprosté nesmysly, které jsou nenapadnutelné – vždyť soudce přece rozhodl „v zájmu dětí!“ Termín zločin není použit jako termín z trestního práva, ale jako spojení dvou slov – zlý a čin.

Bližší vysvětlení zájemci najdou na webových stránkách zřízených jako podklad pro zmíněnou diplomovou práci. Jejich adresa je www.zlocinysoudu.estranky.cz

. Na titulní stránce je též odkaz na dotazník, pomocí kterého může kdokoli vyjádřit své názory a zkušenosti. Psát je možno přímo na e-mail diplomkaUTB@seznam.cz.

Jako autor diplomové práce uvítám jakékoli další podněty ze strany rozvádějících se rodičů, ale rovněž i ze strany samotných soudců, sociálních pracovnic, psychologů, psychiatrů a dalších odborníků, kteří mají s rozvody a porozvodovou péčí o děti své zkušenosti. Zmíněná problematika má velice blízko k domácímu násilí, proto budu rád, když se připomínky a prožitky budou týkat i této oblasti. Cílem práce je ukázat problém v celé jeho šíři i s odpovědností jednotlivých stran a navrhnout možné způsoby řešení.

Mohlo by se zdát, že jako muž straním otcům a že tímto je vedena i diplomová práce. Není to pravda. Celá práce a výzkum probíhající v její rámci je o tom, že oběťmi soudní mašinérie v České republice jsou jak muži, tak rovněž i ženy – a především děti.

Karel Janský