Na netu už jsem četla několikrát povzdechy čtenářů, že pokud se vyskytne nějaká především politická kauza, všichni o ní píši a někteří čtenáři pak trpí např. paroubkovskou či prezidentskou otravou z předávkování.

Ovšem na druhé straně tyto články vykazují dosti značný čtenářský zájem. A jelikož stejné články okolo aktuální kauzy vychází i v tisku, je až nepochopitelné, že lidé pořád dokola čtou to a samé.

O zajímavé skutečnosti čtenářského stereotypu se zmínil i novinář a spisovatel Karel Hvížďala v pořadu Uvolněte se prosím.

Poznámku Jana Krause, že u některých novinářů se už předem ví, o čem to bude, protože píšou 15 let jeden článek a oni jim ho pořád tisknou, doplnil velice překvapujícím faktem: že tento mustr je úspěšný, protože čtenář nechce být moc překvapován. Čtenář je spokojen, když si při čtení novin může říci: „Zase mi to napsal dobře, já si to myslím taky.“

Jeho slova jsou důkazem, že lidé vyhledávají v článcích nejen své ztotožnění s názory autorů, ale i určitý stereotyp, jímž se utvrzují o správnosti svého přesvědčení.

A co je na čtenářském stereotypu, nejvíce paradoxní?

Fakt, že na druhé straně se v dnešní době stává strašákem partnerský stereotyp.

Ve společenském životě lidé vyhledávají nudu stádní jistoty určité názorové skupiny, v osobním se bojí nudy z partnerského stereotypu.

Přitom co jiného by člověku mělo poskytovat jistotu nejen citového zázemí ale i názorového porozumění než vztah? Proto přeci do vztahů vstupujeme. Vybíráme si partnery nejen podle fyzického vzhledu, ale i spřízněné duše, u níž hledáme porozumění. Samozřejmě někdy se v rámci poblázněně hormonální zamilovanosti sekneme.

Proč lidé vyhledávají ve společenském měřítku jistotu stereotypu, zatímco ve vztazích se stává strašákem nudy?

Vždyť určitá stále se opakující všednodennost ve vztahu dává člověku také pocit jistoty – všechno je tak, jak má být.

Není spíše strašák partnerského stereotypu módním trendem?

Vždyť záleží na partnerech, jak dokáží svůj vztah oživit, aby neupadli do partnerské apatie.

Existují manželství trvající desítky let, a přesto si manželé na nudu nestěžují, i když žili v době totalitní, která sama o sobě byla velkým stereotypem. Možná proto, že jeden od druhého nečekali, že ten druhý se bude starat o jejich zábavu.

A dnešní stresující život přináší dost překvapení, změn a problémů, že stereotyp ve vztahu se pomalu stává jednou z mála jistot, které máme.

Foto:Jiří Akir Konarski