Zatím, co spíš, sedím trpělivě u tvé postýlky. Úzkostně sleduji tvůj dech. Každý samočinný pohyb ze spaní, každé tvé vzlyknutí. Mám strach, že se zase začneš dusit tím suchým, dávivým kašlem. Nebo, že začneš zvracet, trpět bolestmi bříška a průjmy. Už nechci, aby ses vrátil do nemocnice------! Dva měsíce tvé léčby byly nekonečně dlouhé. Já tě denně navštěvovala, pozorovala, jak ležíš celý bolavý, jak se tvé malé tělíčko snaží poprat s nemocí a doufala, že se brzy uzdravíš. A nakonec jsem si tě vymodlila domů.......

Dostal jsi plno léků a obranné látky, aby přemohly nevzdávající se bacily.

Sním o tom, jak začneš žvatlat, lézt, jak tě budu učit chodit, smát se. Také ti budu večer zpívat, povídat pohádku a ve dne pojedeme na procházku do parku. A určitě ti najdu tvůj první zoubek.....

Zatím, co spíš, pozoruji tvou jemnou, pobledlou tvářičku, černou kštici vlásků a narůžovělé, malé rty, které se ti ve snu chvílemi špulí a roztomile kroutí.

Potom rychle uklidím v kuchyni, vyžehlím ti košilky, připravím tátovi svačinu do práce a pak se i já nachystám ke spaní. Uléhám na lože vedle tebe a vzpomínám na šťastné chvíle, kdy jsem zjistila, že přijdeš mezi nás, na dobu, kdy jsi rostl v mém břiše a na bolest i nádherné chvíle uvolnění a štěstí, když jsi křikem hlásil, že jsi na světě a tu chceš s námi žít.

Narození takového drobečka se nedá sdělit, předat, ani popsat. To si musí každá máma prožít!

Zatím, co spíš, já si představuji náš společný život. Čeká nás láska, radosti, starosti a možná i těžké chvíle. Ale my to zvládneme.........!

Zatím, co spíš, kontroluji tvoje úkoly. První písmenka jsou trošku kostrbatá, ale i snaha se cení. Některá čísla se ti zapomněla zařadit do sloupečků a jeden součet jsme museli spolu opravit. Jsi trochu zbrklý a netrpělivý. Nejraději by si dováděl s našim Azorem na zahradě, a nebo běhal s kamarády na ulici. Učení ti moc k srdci nepřirostlo. Spěcháš, abys měl všechny úlohy rychle za sebou. Přemýšlím, jestli ve vyšších ročnících zvládneš náročnější předměty. Někdy také divočíš o přestávce. Nedávno jsi zakopl o spolužáka a kousl jsi se do rtu. Přihlásím tě do nějakého pohybového kroužku, aby sis vybil energii. A hlavně ti budu ve všem oporou a budu se snažit porozumět tvým dětským přáním a tužbám. Chci, abys dělal to, co tě bude bavit a zajímat.

Ještě proberu, jestli máš všechno připraveno na příští den. Chvíli pozoruji tvůj spánek. Je klidný, hluboký. Teď se dokonce usmíváš ze spaní.

Odcházím do ložnice. Plná velkého očekávání i nadějí s dalších společných dnů našeho života. Jen někde, hluboko v srdci se tísní i malá obava.....

Zatím, co spíš ve svém pokoji, sedím v kuchyni u kávy. Hlavou se mně honí plno myšlenek a nezodpovězených otázek. Známky ve škole máš průměrné a za chvíli se budeš rozhodovat o svém dalším životě. Puberta se postavila drze mezi nás. Odcizil ses. Moc toho nenamluvíš a na mé otázky máš skoro stále stejnou odpověď. Přestal jsi hrát hokej, ani procházky se psem už tě nebaví.Vysedáváš u počítače, píšeš tajné esemesky, které nesmím číst, a nebo se vytratíš s partou kamarádů. Dnes jsem v kapse tvé bundy, kterou jsi mi dal na vyprání, našla zapomenutou cigaretu. Možná sis už našel i nějaké děvče......

Mám strach. Abys nezačal fetovat, aby ses nechytil špatné party a nezačal hrát automaty. Moc bych si přála, aby ses vyučil a byl z tebe slušný člověk. Doufám, že moje láska se v tobě neztratila. A až ta dáma vzdorovitých let odkráčí jinam, že najdeme zase společnou řeč.

Zatím, co spíš, maluji si tvou budoucnost-------s usměvavou ženou a bezstarostnými, veselými dětmi.......

A já budu někde v koutku pozorovat, jaký jsi táta a jak se budeš umět poprat s životem. A budu si přát, abys měl více vítězství, než proher....