Dnešní svět se plní ženami, které zůstaly po padesátce samy. Opuštěná žena si nedokáže představit, že by ji mohl ještě někdo milovat a dokonce začít nový život. Čarodějka Marcela Košanová nabízí příběhy žen, které tímto obdobím prošly a dokázaly si najít svůj smyl života. Vykročily vstříc životu plnému nových zážitků a lásky.

Jak uchopí každá žena svou padesátku, to záleží jen na ní. Proto Marcela radí: „Dámy, odhoďme svůj komplex marnosti! Vykročme do budoucnosti s nadějí, vždyť zkušeností a šarmu máme nadbytek.“

Marcela Košanová, *1952 v Chomutově. Pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici, pěstounka v jeslích, barmanka a jako vedoucí kuchyně v domově důchodců. Profese ji tedy provedly každým obdobím lidského života – od nejútlejšího dětství až ke stáří – což ji naučilo lépe chápat koloběh světa. A protože pochází z rodu čarodějnic, tak své zkušenosti posléze zužitkovala právě při vykonávání čarodějnického řemesla: čarování se Marcela Košanová plně věnuje od svých čtyřiceti let.

Je vdaná, má tři dcery a jednoho syna. Její velká rodina se stále rozrůstá. Má vnučku Kateřinu a vnuka Rodriga, který se narodil v Granadě.

Marcela Košanová je profesionální čarodějnice. Jako jedna z mála esoteriků má na svá zaříkávání dokonce živnostenský list. V kolonce předmět podnikání stojí – Výklad z karet a čtení z ruky. Původně žádala čarodějnictví, ale to bohužel neprošlo.

Ukázka:

Ženská srdce jsou stejná, stejná a stejná. Ženské štěstí je stejné, stejné a stejné.

Nerady to připouštíme, protože každá z nás si zakládá na své výlučnosti. Náš privátní příběh je zcela určitě jedinečný! Ať si to přiznáme či nikoliv, vypadá to tak, že existuje jenom jeden jediný příběh ženy a ten se do nekonečna opakuje. Mění se pouze v zápletce a drobných detailech. Že ne?! Ale ano, jsme stejné

a naše životní story se až neuvěřitelně překrývají, jako by to byl jenom jeden jediný příběh.

Každé z nás někdy někdo odešel. Každá z nás se nevhodně zamilovala. Každou někdo oklamal a každá žena někdy někoho zklamala nebo se špatně rozhodla. Všechny se těžko vyrovnáváme s dospělostí svých dětí a více či méně se snažíme strhnout je na tu „správnou“ cestu. Stárnou nám rodiče, bojujeme

s nadváhou, bolí nás nohy, ke svým partnerům cítíme téměř sourozenecký vztah, pociťujeme neskonalou únavu, protože nás tlačí k zemi stereotyp, a vůbec nejhorší je, že naše krása jako by se ztrácela den ze dne. Je nám padesát a víc, při pohledu do zrcadla si nedáváme valnou naději na změnu. To snad vyřeší jen estetická chirurgie! No, otázka ovšem je, pro koho?! Ten, který nám kdysi rozbušil srdce až k zbláznění, si jen těžko všimne, že vůbec existujeme. Každý večer, tedy pokud je doma, leží na pohovce a sladce podřimuje. Z úst se mu linou prapodivné zvuky, bříško líně přetéká přes okraj pohovky a z jeho apartních trenek se odvážně dere jeho mužství. Úchvatný a vzrušující pohled.

Je těžké pochopit kam se vytratila láska. Proč se vášnivé vzrušení změnilo

v mrazivě poklidný cynismus. Často se samy sebe ptáme: „Co se stalo? Kde

nebo v kom je chyba? Změnil se on, nebo já? Kam jsme to dopracovali?“

Měnit život? To je nemožné! Nehledě na majetek, po letech rodinného života neumíme ani nechceme žít samy a princ na bílém koni už nepřijede. Hm, co nám tedy zbývá. Tápat v mlhavém oparu samoty a namlouvat si, že vše je v pořádku.

V pořádku není vůbec nic!!

Je nám sice něco přes padesát a nevypadáme jako šestnáctileté gymnazistky, ale jsme plné života, stejně jako ony. Naše srdce bijí touhou a máme na ni právo. Vybudovaly jsme si kariéru a vychovaly děti, proč tedy sedět a čekat, až nám konečně nastane čas sladkého stáří, který nám změní životní potřeby. To je dlouhých dvacet pět let a možná ještě víc. „No nic, to je asi normální. Jenom nesmím být úzkoprsá!“ říkáme si. Pojednou však nastane nečekaná změna. Náš unavený „Magdon“ se vzpruží. Ve firmě má nával práce a chodí domů velmi pozdě. Pravidelně se holí, tváří se tajemně, po ránu si píská a je podivně smířlivý. No prostě má milenku! Vzepne se silou umírajícího hřebce

a demonstrativně vám začne dokazovat, jak jste nemožná. Nakonec začne nosit kalhoty s kapsami na kolenou a oranžová trika s nápisy. Ve finále vám s lítostí oznámí, že vás opouští.

Smutné, že… ale ne, tohle by do nás nikdo neřekl. V apartních kostýmcích

s perfektním účesem a s úsměvem na tváři se posouváme časem. Nikdo nesmí mít ani to nejmenší podezření a my přece víme jak na to. Jiskru v oku vyvažuje všechápající úsměv, vtip se snoubí s šarmem a jen máloco nás dokáže opravdu překvapit. Kabelku nosíme se stejnou lehkostí jako plné igelitky s nákupem.

V kavárničce s přítelkyněmi usrkáváme dobré vínečko, povídáme si o svých starostech a tajných přáních a přitom dokážeme po očku sledovat obdivné pohledy přítomných mužů. Poznámky typu „vypadáš dobře“ přijímáme

s velkorysostí královny. Nikdo netuší, že pod naší dokonalou seriózností bije srdce mladé dívky a že toužíme po sladkém dvoření, které by nám vehnalo do tváří ruměnec vzrušení.

Tak kde je problém!?

Jsem čarodějka a během své praxe jsem se setkala s mnoha a mnoha ženami. Většina z nich si bude myslet, že jsem pro svůj úvod použila jejich příběh, ale já psala i o sobě, protože i mně je padesát pět let. Vůbec si nepřipadám usedlá

a mám pocit, že ještě musím mnoho věcí okusit. Nejvíc mě dokáže naštvat, když se ve zprávách dozvím, že starší, pětapadesátiletou ženu porazilo na přechodu auto, nebo že starou, šedesátiletou paní okradli v metru. Na druhou stranu se dočtu, že pětašedesátiletý muzikant si pořídil dítě nebo že se téměř stejně starý herec šťastně oženil. Tak co to je! Podle všeho jsou ženy od padesáti do sedmdesáti netolerovaný druh? No tak to bychom měly být státem chráněné, protože jinak je to nehoráznost.

Vím, kde je problém… je v nás. Hm, není lehké si to přiznat, ale je to tak. Příliš snadno se vzdáváme a příliš oddaně přijímáme titul „starší dáma“.

Za čarodějkou si chodí postěžovat mnoho žen, které si na titul „starší dáma“ pomalu a velmi těžko zvykají. Mezi nimi je velké procento opuštěných

a zoufalých žen. Jejich muži podlehli módnímu trendu a na vrcholu své kariéry si našli mladé a atraktivní partnerky. Povadlost nejvíce vyniká v samotě, a tak přicházejí prosit o pomoc nebo hledají někoho, kdo by je prostě vyslechl. Mnohé z nich se dokážou vzchopit a po čase se vracejí jako šťastné milenky nebo novomanželky. Ve své knize vám nabízím několik příběhů takových žen. Jsou velmi autentické a věřte mi, nejsou vůbec ojedinělé. Jako čarodějka jsem je pro vás doplnila magickými radami.

Marcela Košanová

Váz., 344 stran, 199 Kč

ISBN+EAN 978-80-7246-400-5