Sdružení Anima realizuje dlouhodobý program ambulantní péče o děti z rodin osob závislých. Příčiny alkoholové či drogové závislosti jsou velmi individuální.

Existují důkazy o tom, že např. závislost na alkoholu může být dědičná, a to až ze 60%. Genetická výbava není ale jediným faktorem, který děti ovlivňuje. Významnou determinantou budoucího chování dítěte je přirozená potřeba napodobovat své rodiče. Pokud rodiče užívají drogy, je značně vysoká pravděpodobnost, že se u dítěte vyvine stejný návyk. Na mnoho dětí má však velký vliv také skupina vrstevníků, s nimiž tráví volný čas, a další důležité autority v jejich životě.

Děti z rodin závislých bývají často vystaveny posměchu a odsudku, zvláště od vrstevníků ve škole, za to, že někdo z jejich rodiny ,,pije nebo fetuje“, což bývá často důvodem fabulace dítěte o „ideální rodině“, ústící v selhávání osobnosti dítěte, což může vést k patologickému řešení – například závislosti.

Děti vyrůstající v těchto rodinách bývají zvýšeně vystavovány nejistotě, nedodržování domluv s rodiči, nedostává se jim jednotné a důsledné výchovy, trvale žijí ve vysoce stresovém prostředí. Tyto faktory mají za následek narušení bazální důvěry dítěte v okolí a v sama sebe. Bývá narušena jejich sebedůvěra, sebeúcta, sebehodnocení. V dětství a následně i v dospělosti dochází k problémům s navazováním důvěrných vztahů. Děti si nejsou jisty tím, jaké chování je normální. Značná část těchto dětí je sociálně zanedbaná.

U dětí, které vyrůstají v rodinách závislých osob, je v důsledku narušeného výchovného prostředí ohrožena jejich pozitivní identifikace s rodičovskými modely, vývoj jejich rodičovských postojů i psychosexuální vývoj. To může negativně ovlivnit nejen jejich individuální život, ale skrze svou vlastní rodinu i další generaci dětí.

Pro tyto děti realizuje občanské sdružení Anima dlouhodobý program ambulantní péče, sestávající se z pravidelných skupinových setkání, víkendových pobytů a dlouhodobého zimního a letního socioterapeutického pobytu. Součástí péče je i spolupráce s rodiči, která ovšem není podmínkou přijetí dítěte do programu.

Celý program péče usiluje o to, nabízet těmto dětem příjemné prostředí, prostor, podporu i limity. Místo, kde má smysl se setkávat, obnovovat zpřetrhané vztahy, navazovat kontakty, hrát si a smát se.

Jedním z bodů programu je též myšlenka integrace. V prostoru dětského klubu se tedy scházejí děti z rodin závislých a dysfunkčních s dětmi ze zdravého rodinného zázemí. Děti vyrůstající v nestabilním a neharmonickém prostředí se od těch druhých učí normálním komunikačním vzorcům a jiným zásadním psychosociálním dovednostem, v přirozené vrstevnické konfrontaci poznávají své hranice, rozšiřují si paletu chování a návyků o ty funkční a prospěšné. Zdravé děti mohou být svým kamarádům důležitým vrstevnickým vzorem, příkladem správného chování. Pro tyto děti je naopak přínosem prostředí, kopírující realitu světa, bohatou a barevnou, kde být jiný neznamená problém. Kde hledání cesty porozumění a tolerance pod laskavým a zralým vedením terapeutů je klíčem ke zdravému, spokojenému soužití do budoucna. Pomoc a podpora silných dětí těm vnitřně nejistým a slabým je pro obě strany intenzivní pozitivní zkušeností a probouzí prosociální cítění, aktivně rozvíjené v dospělosti.

Vedle již dlouholeté tradice dětského klubu však v posledních letech narostla poptávka po individuální péči. Některé děti nedostávají na skupině vždy tolik péče, prostoru a pozornosti, které by potřebovaly. Některá témata se dlouho obávají před ostatními dětmi otevřít a sdílet je; přitom to jejich situace nutně vyžaduje. Některé děti ještě nejsou na skupinu zralé, jsou příliš uzavřené traumaty a zážitky, které prožily. S nástupem dětské psycholožky můžeme již od března 2006 nabídnout dětem i individuální psychologickou pomoc.

Cíle služeb, které jsou poskytovány:

1. Snížit pravděpodobnost vzniku závislosti na návykových látkách u dětí vyrůstajících v rodině osob závislých. V průběhu péče se snažíme ovlivnit postoj dětí k užívání návykových látek, cílem je, aby děti žily život bez drog, ale zároveň mohly přijmout své rodiče, osoby závislé - nemocné. Ukazatelem úspěchu je neužívání omamných látek. V případě, že je již dítě uživatelem, jsou ukazatelem dílčí úspěchy, např. nekouří na programu apod.

2. Posílit zdravý psychosociální vývoj těchto dětí a podpořit jejich schopnost vytvářet v budoucnu nepatologické rodinné prostředí a vztahy. Děti získají korektivní zkušenost, mají příležitost navázat vztah s dospělým člověkem, který je plně přijímá takové, jaké jsou, respektuje je, s terapeutem může dítě sdílet všechny své pocity, může mít k němu důvěru, jejich vztah má jasné hranice. Toto všechno dítě doma nezažívá, ale nutně pro život potřebuje poznat.

3. Děti žijí dlouhodobě v prostředí stresu a napětí, často i otevřené, fyzické a verbální agrese mezi členy rodiny. Na takové podmínky reagují navenek problematickým chováním, psychosomatickými onemocněními, uzavřeností před světem nebo naopak velkou agresivitou k okolí. Tyto aktuální problémy, se kterými se dítě vyrovnává ve škole a jiném prostředí mimo rodinu, mu ještě více komplikují život. Individuální práce, ventilace napětí a dalších skrytých pocitů dětem s těmito problémy pomáhá.