K obrodným a osvěžujícím pramenům klasiky se vrací balet Národního divadla v dílech velikána dánské světové choreografie Augusta Bournonvilla, nazvaných La Sylphide/Napoli. Romantický příběh víly – Sylfidy i inspirace neapolskou lidovou tvorbou si diváky podmaní na premiérách 21. a 22. února 2008 v Národním divadle.

V nastudování ředitele Dánského královského baletu v Kodani, Franka Andersena, Evy Kloborg, Marie Vessel Schlüter a Petrusjky Broholm se objeví v hlavních rolích přední sólisté baletu ND – Zuzana Susová, Nikola Márová, Adéla Pollertová, Ivanna Illyenko, Michal Štípa, Alexandre Katsapov a další. Pod taktovkou Sergeje Poluektova bude hrát orchestr Národního divadla.

Inscenace spojuje dějový balet La Sylphide a třetí jednání baletu Napoli v jediný celek tak, jak bývá to nejlepší z Bournonvillova klasického odkazu ve světě uváděno. Můžeme se těšit nejen na vzdušný půvab nadýchaných tylových sukýnek a bělostných balerínek, na přirozeně ladný pohyb víly - Sylfidy, na Jamese ve skotské sukni a na čarodějnici ve starobyle pohádkových scenériích! Ožije nám před očima sama historie baletu – jako bychom sami byli u jeho zrodu, neboť bohatý repertoár dánské choreografické legendy z období romantismu se zachoval téměř v autentické podobě.

Představme si, že jsme se octli v první třetině 19. století, kdy se kumštýři nechávali unášet na křídlech fantazie a pro inspiraci sahali až ke kořenům, k lidovému umění...

August Bournonville (1805 – 1879) žil tancem od dětství, tanečníkem byl už jeho otec a on sám tančil od osmi let. Ostatně v Dánsku existovala od roku 1771 jedna z nejstarších baletních škol v Evropě. August se věnoval tanci i v Paříži, městě proslaveném baletem už od dob Ludvíka XIV., krále Slunce. Francouzská taneční škola ho nemohla nechat chladným, z ní také jeho práce vyrůstala. Oslnila ho také památná pařížská choreografie La Sylphide, kterou vytvořil roku 1832 pro svou dceru Marii Ital Filippo Taglioni na libreto Adolphe Nourrita. Maria Taglioni byla jednou z prvních hvězdných primabalerín, jež začala tančit na, tehdy ještě nevyztužených, špičkách.

Za čtyři roky poté, při vzpomínce na toto dílo, vytvořil Bournonville pro Kodaň novou verzi této pohádky o víle Sylfidě. Vycházel přitom z téhož libreta. Novátorské dílo na hudbu norského skladatele H. S. von Loevenskjolda uvedl roku 1836 - v titulní roli se zaskvěla Lucile Grahn. Geniálně pojatý něžný příběh o opravdové lásce vzdušné víly ke skotskému mladíkovi Jamesovi slavil obrovský úspěch. A pro svou oblibu u diváků stále zůstává na repertoáru všech světových divadel. V Národním divadle bude Bournonvillova verze k vidění poprvé.

Bournonville se stal zakladatelem originálního dánského baletního stylu, jenž se liší od ostatního evropského romantického umění především radostným přístupem k životu, jak je patrné právě v baletu Napoli, inspirovaném lidovými tanci a krojovanými venkovany, chystajícími veselici.

Tento styl, který v době preferovaných ženských baletních hvězd posílil i role mužské a kladl důraz na radost z pohybu, nenucenost a přirozenou ladnost, rychlé variace nohou, herecké a pantomimické schopnosti, patří dodnes k základům baletní techniky a je obzvlášť v Dánsku neustále pěstován. Lehký, vzdušný styl je i v současnosti typický pro Královský dánský balet.

„Není divu, že se lidé v poslední době obracejí k autentickým podobám. Objevují bohatství, které se ztratilo v čase,“ připomíná Václav Janeček, dramaturg baletu ND v Praze, který v Královském dánském baletu také působí jako hostující pedagog. „Bournonvillova technika se v Královském dánském baletu procvičuje jednou týdně, v jeho škole, na popud dlouholetého šéfa, Franka Anderse, a předchozí ředitelky školy Marie Vessel Schlüter dvakrát týdně,“ dodává.

Bournonvillova silná osobnost ovlivňovala v Dánsku celou uměleckou sféru. Vychoval několik generací tanečníků, ale působil dokonce i v operní a činoherní režii a v literatuře, však byl také jeho osobním přítelem známý pohádkář H. Ch. Andersen. Bournonvillov měl také velké sociální cítění, které se projevilo i v tom, že se zasadil o pěkné penze tanečníků – ty dostávají v Dánsku dodnes. „Posláním umění obecně a divadla zvlášť je prohloubit mysl, pozvednout ducha a posilnit smysly,“ napsal tento hluboce věřící a morálně založený tvůrce. A v tomto smyslu působí jeho dílo i na současného diváka.