Od prvního ledna letošního roku nastoupil jako poradce ministryně Stehlíkové pro rovné příležitosti žen a mužů, která byla vládou od stejného data poveřena koordinací této politiky. Absolvent bakalářského oboru genderových studií Masarykovy univerztity v Brně Michal Uhl je zároveň členem Strany zelených, zastupitelem městské části Praha 2 a studentem magisterských oborů antropologie a sociologie na UK v Praze. Jaká je jeho koncepce pro politiku rovných příležitostí žen a mužů? Co říká na ministrem Nečasem zavedené reformy? Jaká je jeho práce poradce ministryně?

Co znamená a jak vypadá práce poradce ministra/ministryně?

Každý ministr/ministryně má expertní zázemí lidí, kteří nemají žádné exekutivní pravomoci. V praxi to pro mě znamená připomínkování záležitostí týkajících se rovných příležitostí, vypracovávání zásadních komplexních stanovisek a občas zastupování ministryně na konferencích. Daleko častější je však vnější připomínkové řízení, kdy nějaké ministerstvo připravuje návrh zákona nebo novelu, a pokud je to relevantní k rovným příležitostem, je třeba se k nim vyjádřit.

Oddělení pro rovnost má také v náplni práce připomínkování legislativy. Jakým způsobem se tedy liší či se doplňují vaše práce a práce oddělení?

V zásadě je práce oddělení spíše administrativní, ode mě se očekává teoretické stanovisko. Nebudu fyzicky připomínkovat, ale budu dávat takové informace, aby politika rovných příležitostí někam směřovala.

Kam by politika rovných příležitostí měla směřovat?

V pozici poradce jsem teprve krátkou dobu, mapuji terén, seznamuji se s byrokratickými procesy, jak funguje vnitřní struktura. Samozřejmě ale už teď pozoruji, že některé věci nefungují tak, jak mají. A co se týče cílů, ty mohou být jak formálního řádu, tak v podobě nějakých politik.

Zkusme to konkretizovat...

V konkrétních politikách osobně považuji za velmi důležité dvě věci, a to slaďování rodinného a profesního života. Myslím, že se v České republice dá udělat hodně věcí, protože tady je pro to politický prostor i společenská objednávka. A druhá věc je aktivní snaha o podporu paritního zastoupení žen v politice, u moci.

V té formální rovině se jedná například o komunikaci jak s neziskovými organizacemi, tak v rámci resortů. Komunikace mezi gender focal pointy na jednotlivých ministerstvech není příliš intenzivní. Další věcí jsou priority vlády a priority jednotlivých ministerstev. Rozhodně neříkám, že to dělají všechna ministerstva, ale občas se stává, že rovné příležitosti jsou vnímány jako nepříjemná kolonka z Bruselu, kterou je třeba odškrtnout. Bylo by dobré, kdy by se stanovovaly konkrétní cíle s konkrétními parametry, jak jejich naplňování hodnotit.

Také by mohlo oddělení pro rovnost vypsat granty pro neziskové organizace. A to proto, že v současné době jsou neziskové organizace financované z Evropské unie a zaměřují se pouze na pracovní trh...

Protože jinak nemohou.

Ano, a kdyby vláda měla vládní programy, které by byly obecněji vymezené, mohla by běžet i jiná témata než jen pracovní trh.

Jaké projekty by podle vás mohly být podporovány?

Je zapotřebí intenzivněji komunikovat s neziskovými organizacemi, například Fórum 50 % dělá téma žen v politice, což je potřebná činnost. Myslím si, že je záhodno z veřejných prostředků takovouto činnost podporovat.

Myslíte si, že to projde v současné politické situaci?

Finanční prostředky na granty, které vypisují ministerstva, jsou. Jde jen o to, aby si o ně odbor zažádal. Nevidím důvod, proč by to nemělo být vypsané.

Mě v této souvislosti napadá vypsání grantů pro projekty v rámci Evropského roku rovných příležitostí pro všechny. Byla to vládní iniciativa, v genderové oblasti však nebylo vyhlášeno vůbec nic. Zároveň probíhá diskuse o antidiskriminačním zákoně, kdy se ze sněmovny ozývají nejrůznější hlasy proti tomuto zákonu, samotná ministryně Stehlíková genderovou tematiku rok odmítala, a tak dále. Je vůbec v současné politické situaci průchozí téma rovnosti příležitostí žen a mužů?

Za Evropský rok rovných příležitostí pro všechny získala Česká republika dokonce cenu, kterou ministryně Stehlíková převzala v Lisabonu. Situace rovnosti příležitostí na současné politické mapě není jednoduchá, je nečitelná, ale věřím, že se aspoň nějaké konkrétní body podaří prosadit. Současná vláda má seznam priorit, a pokud se je podaří naplňovat, bude to krok dopředu. Zda jsou věci politicky průchozí, je otázka, těžko lze odhadovat dopředu, jak dopadnou. Je však zapotřebí tuto práci dělat.

Ministryně Stehlíková v rozhovoru pro gitU prohlásila, že je důležité, aby vznikl tlak zespodu, od veřejnosti. Teprve poté si politici vezmou nějaké téma „za své“. Nemyslíte si, že by to mohlo být i naopak?

Určitě, ale demokratičtější je, když tlak jde zespodu. Myslím si však, že společenská objednávka zde je. Například výzkumy veřejného mínění ukazují, že drtivá většina občanů a občanek České republiky chce vyšší zastoupení žen v politice.

Ministryně také prohlásila, že k práci ve výborech přistupuje demokraticky, nechává na členech a členkách samotných, aby nastolili agendu, témata, která je zajímají. Což je určitě dobře, na mě však její práce působí jako nekoncepční. Nemůže se nekoncepčnost schovávat za tento demokratický přístup?

To si nemyslím. Za prvé demokratické řízení neznamená chaos, za druhé podle mého názoru koncepce existuje, koncepční kroky budou následovat.

Jaká je tedy koncepce?

Jak jsem říkal, odbor přešel pod ministryni teprve na začátku ledna, to je velmi krátká doba. V první fázi je zapotřebí odbor začlenit do kabinetu ministryně, vyhodnotit dosavadní práci a stanovit konkrétní kroky činnosti, například ony grantové výzvy pro neziskové organizace. Rozjela se činnost Rady vlády, vznikly výbory, vize zde je, ale věci se musí teprve připravit.

Věnujme se například slaďování rodinného a pracovního života. Kam si představujete, že by se tato oblast měla ubírat?

To je velmi úzce spojeno s rodinnou politikou a měl by to být celý soubor opatření, na nichž v současné době ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje. Může to být například prostřednictvím státní podpory zkrácených úvazků, zavedení určité formy otcovské dovolené, buď v minimalistické formě deseti dnů, já bych však byl raději, kdyby to bylo podobně jako ve Skandinávských zemích nebo ve Slovinsku a v Německu, kde jsou „daddy days“ delší. Což má velmi pozitivní vliv na pracovní trh, snadněji se slaďuje rodina s kariérou.

Chceme-li prosazovat slaďování rodinného a profesního života, je nutné si uvědomit jednu věc, že bez aktivní podpory rané péče o dítě do tří let se příliš z místa nepohneme. Myslím si, že by ze strany státu měla existovat intenzivnější podpora různých forem péče o děti do tří let. Od hlídání nerodičovskou osobou až po moderní jesle. Jde přeci o možnost volby, a pokud někdo chce dát dítě například do jeslí, tak by stát, potažmo obce, měl zajistit kvalitní a finančně dostupnou službu.

Zmínil jste, že ministr Nečas připravuje další opatření, expertní tým koalice proEquality vypracoval genderovou analýzu jeho reforem a zjistil, že nejsou v souladu s rovnými příležitostmi. Co na to říkáte?

Zástupci a zástupkyně koalice proEquality jsou přizváni na příští zasedání Rady vlády, aby svou kritiku přednesli. Myslím si, že takováto diskuse je na místě a je pravděpodobné, že vláda si uloží, aby po půlroce, kdy budou k dispozici první reálné výstupy, nikoliv teoretické prognózy, výstupy zhodnotila a provedla genderový audit.

Změny však nejsou provázeny budováním jeslí a školek, případně dalšími opatřeními, které by rodičům dodaly jistotu. Už v prvním týdnu fungování reformy se ukazuje, že si ženy volí pomalejší dovolenou, protože jsou v nejistotě ohledně práce, umístění dítěte do školky, atd.

Návrh ministra Nečase o vícerychlostní dovolené je podle mého názoru krok správným směrem. Znamená možnost volby. A myslím si, že se po čase uvidí, jak funguje, a přistoupí se k nějakým korekcím.

Ale volbu nemají všechny ženy.

Je problém rozhodnout se na začátku rodičovské. Lidé často neví, co budou dělat za měsíc, málokdo ví, co bude dělat za tři roky. Myslím si, že by bylo správné, aby většina prostředků, které jsou alokované ze státního rozpočtu, byly matce i otci dány spíše na začátku dovolené. Aby i pro vysokopříjmové skupiny mohla být rodičovská dovolená alternativou. Pokud si lidé s vysokými příjmy nemohou dovolit pokles rodinných příjmů, volí náhradní řešení. Bylo by dobré, kdyby to bylo procentuálně odvislé od předchozího platu, a postupně s prodlužováním rodičovské by bylo méně peněz. To znamená, že by lidé byli motivováni zapojit se dříve do pracovního trhu, čímž neztratí kontakt s pracovním trhem, kvalifikaci. Pokud si to provážeme s otcovskou dovolenou, žena „nevypadne“ z pracovního trhu na tak dlouhou dobu a nevýhoda vůči muži se zmenší. Tento model je však možné diskutovat až poté, co zjistíme, zda ten současný funguje, nebo ne. Těch modelů je určitě víc.

Uvažujete o zpřehlednění dokumentu Priorit? Někteří gender focal pointi říkají, že jsou příliš obecně formulované.

Je to jasné, pokud máte termín „průběžné“ a zadání úkolu plní „všichni“. Kritika priorit, že jsou formulovány obecně a je obtížné kontrolovat jejich naplňování, je do jisté míry oprávněná. Není to však záležitostí jen této vlády, priority byly formulovány i vládami předchozími. Je zapotřebí, aby se této tematice někdo věnoval důkladněji a možná si dával méně ambiciózní cíle, tedy takové, které jdou splnit. Do jisté míry to bude úkol oddělení, které má za úkol aktualizaci a evaluaci priorit. Určitě má smysl propojovat gender focal pointy, a to jak ve formě vzdělávání, tak v rovině informativní, komunikační, která bude mít ve svém důsledku i aktivizační charakter.

Jaké další kroky v oblasti institucionálního zabezpečení by se podle vás měly podniknout?

Do jisté míry je zde problém roztříštěnosti, existuje Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen pod Radou vlády pro lidská práva a Rada vlády pro rovné příležitosti. Obě mají v agendě rovné příležitosti. Myslím si, že by měl dobře fungovat úřednický aparát a odbor rovných příležitostí mužů a žen. Rada vlády je pouze poradním orgánem, který v současné době prochází změnami. Věřím tomu, že Rada chytne nový dech a bude výkonnější než kdykoliv předtím. Nejdůležitější je teď zefektivnit orgány, které zde jsou, a teprve poté je možné přemýšlet o dalších institucích.

Mě by zajímala také spolupráce s krajskými či městskými úřady, úřady práce, případně sociálními partnery.

Politika rovných příležitostí v současné době funguje na vládní úrovni, na krajské a komunální prakticky neexistuje. Spoustu věcí místo krajů řeší neziskové organizace, například v oblasti domácího násilí. Ale je těžké kraje řídit z centra. Myslím si, že je nutné vytvořit pozitivní příklady, aby je kraje mohly následovat.

A co tzv. Equality body, nezávislý orgán pro rovnost, jehož vytvoření je nařízeno v několika evropských směrnicích?

To je Grossův pohrobek. Antidiskriminační zákon je v současné době ve sněmovně, podle něho bude Equality body veřejný ochránce lidských práv. Spolu se schválením tohoto zákona by mělo dojít k novelizaci zákona o veřejném ochránci práv, jsou mu přidány kompetence, které by podle všech parametrů měly být dostatečné, aby naplnily směrnici. Problém však vidím v tom, že by veřejný ochránce měl intervenovat do soukromoprávních vztahů, protože to nepřísluší duchu této instituce: byla vytvořena na ochranu práv občanů proti státním institucím, jakožto ochránce práv nemůže přece stát na straně jednoho člověka proti druhému. Osobně bych byl raději, kdyby existoval samostatný orgán. Tato otázka nastane ale pouze tehdy, když nebude schválen antidiskriminační zákon. A já věřím, že schválen bude.

Je zajímavé, že ministryně, v jejíž agendě jsou rovné příležitosti žen a mužů, má v týmu šesti poradců jen jednu ženu. Když se podívám na to, kdo působí v kabinetu ministryně, v administrativním zázemí, jsou to až na asistenta Korandu pouze ženy. Co si o tom myslíte?

Poradkyně jsou dvě, stránky nebyly aktualizované, Darina Doubravová se věnuje rodinné politice. Co se týče poradců, někteří pracují na malinký úvazeček, někteří pracují hodně. Pokud jsem měl možnost vidět, jak administrativní, tak odbornou práci dělají všichni. Naopak, ve vysoké exekutivní funkci náměstka/náměstkyně je Jana Marečková a ředitelkou kabinetu je Romana Hůlková.

Chápu, že někdo je na větší někdo na menší úvazek, ale neměla by jít ministryně, která má v gesci rovné příležitosti, příkladem?

Parita by měla být, ale asi bych nepřeceňoval význam poradců. Ti mají pouze poradní hlas. Nakonec rozhoduje ministryně. Spíše bychom se měli podívat na to, kolik je ministrů a ministryň ve vládě. Například francouzská vláda má paritní zastoupení mužů a žen ve vládě, z čehož lze vidět, že i v konzervativních stranách je parita možná.

Kromě jiného působíte jako zastupitel Prahy 2. Existuje tam plán rovnosti?

Na Praze 2 existuje jednobarevná modrá rada. Při sestavování rozpočtu jsme sice dávali radním k dispozici příručku k genderovému rozpočtování, ale sama ODS nemá zájem dělat konkrétní politiku rovných příležitostí. Nicméně, je třeba říct, že radnice na Praze 2, vedená Janou Černochovou, je velmi otevřená a vstřícná. Co se týče personálního složení, je na tom tato městská část velmi dobře. V devítičlenné radě jsou čtyři ženy a pět mužů, přičemž máme starostku, ODS má dokonce předsedkyni oblastní rady, máme také senátorku zvolenou za Prahu 2 a co se týče poslanecké sněmovny, tu reprezentuje paní Rybínová z ODS a Kateřina Jacques ze Strany zelených. Obsazení mi připadá zajímavé, na ODS až atypické, programové cíle však zastupitelstvo nemá.

Děkuji za rozhovor.

Autorka Michaela Appeltová je interní redaktorkou gitY.