Slíbil bývalé ženě, tehdy ještě jeho ženě, že se hned po rozvodu odstěhuje z bytu na ubytovnu. Blbec! To ještě netušil co ho čeká. Samota. Najednou prázdno, úplné vakuum. Bylo to nesnesitelné přijít domů a – nic. V duchu si říkal „raději bych se „bejvalkou“ hádal od rána do večera, jenom nebýt sám“. Bylo mu čím dál víc smutno za dětmi. A to se blížily Vánoce!

Proč si téměř vždycky všechny výhody od rozvodu „odnese“ ženská i kdyby to byla největší … z města a ještě chlapa oškube o děti, byt nebo domek, peníze…?!

Brány fabriky se zavřely a všichni utíkali domů chystat VÁNOCE.

ON seděl v hospodě a čím víc pil, tím byl víc bolestínský až to štvalo chlapy kolem. Tak se vykašlal na chlast a seděl doma. Ale to neměl dělat. Co měl vlastně dělat?

Chvilička štěstí v těch předvánočních dnech byla, když mu bývalá žena laskavě „půjčila“ děti, aby mohli společně u babičky s dědou oslavit Vánoce den před Vánoci. Byl to krásný den. Ty nedočkavé dětské tvářičky, jejichž mysl se vzpírala pátrat po kapřích kostech. A vůbec – v tak důležitém čase zdržovat s rybou a studeným salátem. A pak jste v těch veselých rozzářených očkách mohli vidět všechna slunce vesmíru. V té chvíli jste věděli, že děti jsou váš Bůh. Také si je tvoříte k obrazu svému, ale většinou, možná naštěstí, se to vždycky nějak zvrtne.

Rodiče jej pozvali i na zítřejší štědrovečerní večeři a ON s díky přijal. Krásný dáreček dostal ještě, když se s dětmi vracel domů: „Jé, taťko, taťka vynáší koš“. Ne, to nebylo zdvojení organismů to byl jeho nástupce.

Štědrý den! Seděl znovu u okna a díval se jak tatínkové odpoledne chodí s dětmi na procházku. Po tvářích mu stékaly slzy. Když se začaly rozsvěcet vánoční stromečky měl hlavu zabořenou v polštáři a brečel jako tehdy, když býval ještě malý chlapec.

Večeře u maminky byla jako vždy výborná. Ale když usedli k televizi po chvíli se vymluvil návštěvou osamělého kamaráda a rychle utíkal pryč. Ta televize plná radosti, lásky a štěstí – to bylo moc. Šel ztemnělou ulicí, závistivě se díval do rozsvícených oken a slzel. S kapkou černého humoru si pomyslel jak je to příjemné, když si člověk může pobrečet na čerstvém vzduchu, protože všichni sedí doma.

Ubíhala léta a ON se učil prožívat vánoce. Ty následující se snažil propít, ale v tom mu zabránili hospodští, kteří zavírali krátce po poledni, a sám nepil. Později, když existovaly nonstopy už nepotřeboval nic propíjet. Další vánoce prožil u přítelkyně s jejími dětmi. Ale něco tam bylo falešného, tak to skončil.

Dnes zná dobrý recept jak přežít vánoce sám a bez utrpení. Nedívat se na televizi (mimo Mrazíka), protože je tam moc citů, moc lásky. Nepít! Pak je člověk bolestínský a mohl by smutek řešit například spánkem na kolejích. O Štědrém večeru moc nepokukovat po okolních oknech. Dobrá knížka, dobré jídlo a tohle všechno provádět v posteli.

A ještě jedno si dobře pamatujte vy, NE-SAMI! Když vám takový osamělý bručoun popřeje krásné vánoce, važte si toho nad jiné, poněvadž ON dobře ví, jak vzácný je to dar. A když to nikomu neprozradíte, prozradím vám něco já na něj. I dnes, po dvaceti Štědrých dnech se mu svírá hrdlo dojetím.

Tak vám přeji krásné Vánoce, lidi!