Jen já vím proč...

Jsme jako Ti paraziti, pohledy Vás svlékáme,

jen past nějakou nastražiti, snad některá uvázne.

Jen malinko zaváháte, k útoku nám podnět dáte.

Muž jak pavouk to hned cítí a Vy skončíte v jeho síti.

Slovy jako pavučinou, která z úst se sladce linou,

pomalu Vás ovíjíme, dárky, vínem opíjíme.

Hle kořist už je chycena, do mých tenat lapena

a tak celá zmámená se ani nebrání a své tělo nechrání.

To sladké tělo je teď moje, já na něm chtíč svůj ukájím,

s pocitem vyhraného boje svým mečem kuchám něžný klín.

Potom už konec přetvářce, falešným slibům o lásce,

je čas vyložit na stůl karty a poslední polibek vtisknout na rty.

Jste nešťastné, z náhlého konce churavíte?

Věřte, brekem už nic nespravíte.

Je prostě konec a to navždy, jste další zářez do naší pažby.

.....................................................................

Taky jsem kdysi miloval a věřil, než lásku mé milované penězi jiný změřil.