Teprve až třetí adventní svátek - sv. Mikuláš 6. prosince přináší změnu. Vdavek chtivým ženám odzvonilo a přichází na řadu děti, kterým Mikuláš 5. prosince naděluje většinou sladkosti, ovoce a zlobivým i uhlí.

Ovšem v dnešní době plynofikace je uhlí nedostatkové zboží. A to i na vesnicích, kde se kvůli vysokým cenám tohoto vzácného nerostu topí raději dřevem, a proto k nápravě zlobivých dětí poslouží levněji umouněný hudrující čert.

Svatý Mikuláš, který byl podle legendy biskupem v Myře (dnešní Turecko) měl rád děti, stal jejich patronem. Házel jim za okno dárky a zlato, které zdědil po svém otci. Pověsti o svatém Mikuláši se vzájemně mísily, a tak došlo i na emancipaci. Zvyk dávat dárky do punčoch pochází od italské babičky Befany, která v Itálii nahradila Mikuláše.

Český Mikuláš je společenský, a proto chodí společně s čertem a andělem. V Česku máme však ještě jednu specielní tradici. U nás nejsou obdarovávány jen děti,ale také Mikuláš s čertem a andělem štamprličkou pro zahřátí. A tak se stává, že ke konci jejich pochůzky jsou tak přehřátí, že rodiče musí svým dětem vysvětlovat:

Proč Mikuláš říkal Pepíčkovi Jaruško a chválil jeho krásné copánky, když žádné nemá?

Proč anděl měl křídla vpředu, svatozář okolo krku?

A proč čert nabízel Pepíčkovi cigaretu a pak objímal tatínka Jardu a stále mu opakoval: „Tondo tys můoj nejlepšííí kamuarád.“

A tak nezbývá než dodat:

Nechcete-li svým dětem vysvětlovat podivné chování Mikuláše, čerta či anděla, dejte si v mobilu jejich číslo do první pětky.

foto:O. Formánek