Především musím zdůraznit, že tohle zamyšlení není namířeno proti ženám všeobecně.

Naopak, kromě (mužských) duchovních hledačů je určeno, jako nabídka, i jim. Tedy takovým mužům (a ženám), kteří (ré) nejsou spokojeni(y) s tím, jak žijí, a chtějí s tím něco udělat. Protože dnes už víme, že přemlouvat toho, kdo je zabedněn ve svých programech mysli, je marné a zbytečné, a že mužské argumenty jsou, bez ohledu na počet decibelů, v ženské mysli pramálo pádné. A také víme, že mužský mozek je hodně jiný než mozek ženský, a že muži psané učebnice porodnictví, výchovy dětí nebo matematiky či meditace dělají ženám spíše problémy. Doufám tedy, že ač píši mužsky, budu pochopen (či tolerován) i ženami. Ženská duchovnost je totiž, jaké překvapení, docela jiná než ta běžná, tedy mužská.

Jako u ostatních témat v téhle společnosti je třeba nejprve vědět, kudy cesta nevede, než se začne hledat ten správný směr. Kdybych tedy chtěl a měl poradit nějakému mladému adeptu meditace a duchovního stylu života, jak a jakou si najít životní partnerku, poradil bych mu, aby hledal mladou ženu s potenciály (když zapojí intuici a své dosavadní duchovní, např. meditační zkušenosti, zcela jistě je i pod nazdobeným, nebo naopak záměrně nenazdobeným povrchem pozná). Zadruhé, aby vzal v potaz rozdíly mezi mužskou a ženskou duchovností a nechal ženu nalézt si vlastní formu, a zatřetí aby se veškerou svou vahou zasadil o to, aby jeho žena prožila šťastné těhotenství s minimem návštěv lékařů a porodila, v jeho přítomnosti, přirozeně.

O umění najít tu správnou ženu jsem kdysi již psal (Jak si hledat ženu, kdysi na svet.namodro.cz a později v knize Něco v síti) a poradit si s tím musí každý sám. Logické ovšem je, že takovou ženu nezačne duchovně zaměřený mladý muž hledat v hospodách či vinárnách, ale spíše v oddílech jógy, v prodejnách a na festivalech zdravé výživy (nebo nějakého toho druhu duchovosti), na festivalu alikvotního zpěvu nebo na zájezdu do Bretaně nebo Anglie za menhiry a posvátnými místy. A když už se s nějakou seznámí, měl by se o vzájemné kompatibilitě poradit se zkušeností předků (ve zvěrokruhu nebo čínském horoskopu), ušetří spoustu času a peněz.

Aby přece jen poněkud vyloučil budoucí zklamání, měl by se takový hledač ženy pro společnou duchovní Cestu životem seznámit se základními a zásadními rozdíly v pojímání a chápání duchovnosti mezi ženou a mužem. Zkusím některé aspekty probrat podrobněji. Žena, tedy její tělo a mozek, je, také díky pravidelné produkci rozdílných hormonů, vždy půl menstruačního cyklu hormonálně „jiná“. Něco za něco: vypadá to, že obecně lepší přístup žen k pravé (intuitivnější, vztahovější, iracionálnější) mozkové hemisféře a jejich lepší schopnost využívat obě najednou (ženy například umí běžně to, čeho muži nejsou schopni, tedy zároveň mluvit i naslouchat) souvisí jak s evoluční specializací jejich mozků, ale také s pravidelnou menstruací. Zatímco v první polovině cyklu nabývá na důrazu spíše levá hemisféra, která dokáže například negativní informace filtrovat, v druhé polovině cyklu, po ovulaci, je žena (tak jako v těhotenství) daleko více ovládána intuicí a emotivnější pravou mozkovou hemisférou. Tyto pravidelné přílivy špatné nálady jsou pak zdrojem mužova údivu, překvapení a nepochopení a žena je takto až do menopauzy jakoby evolucí „odsouzena“ k téměř celoživotní pouti „v kruhu“.

Důsledek? Opakovaně (coby muž, který když se jednou něco naučí, pak už to umí napořád) žasnu, když musím své ženě znovu a znovu vysvětlovat, jak si stáhne a uloží fotky z fotoaparátu do počítače (a upomínat ji, aby si pravidelně čistila e-mailovou poštu a defragmentovala hard disk). Rozumově sice vím, že to tak budu dělat nejméně do doby, kdy přestane menstruovat, přesto mám tendenci chytat se vždy za hlavu.

Nezoufejte, milé ženy, váš čas přijde: dr. Christiane Northrupová v této souvislosti právě menopauzu nazývá přechodem z „měnícího se proudu vědomí“ (dva týdny vědění a dva týdny nevědění) do „přímého proudu vědomí“ – žena zmoudří. Ženy v menopauze jsou prý (a budou) otevřenější, dokáží mluvit nahlas o všem, co je trápí. Snaží se chránit život ve všech jeho formách (být „medvědicí ochránkyní“). Objeví v sobě často i léčitelské schopnosti.

Právě tak je marné (feministicky) očekávat, že ženy budou i v meditacích (vedených odjakživa muži pro muže) či při duchovních disputacích nejméně stejně „dobré“ jako muži. Když žena vědomě zklidní vše, co v jejím mozku zklidnit lze, třeba tím, že dokonale zvládla techniku nějaké meditace, stále jí ještě mysl „funguje“ až ze 70%. Když takto zklidní svůj mozek muž, jeho mysl pak funguje „jen“ z 30%. Zbavit mysl myšlenek (jinými slovy: meditovat) jak jen to jde je tak pro muže daleko snadnější než pro ženy. Duchovnost žen se projevuje zcela jinak než duchovnost muže. Ani na tomto poli se tihle dva tak rozdílní tvorové prostě nedomluví a „nepochopí“. Přitom tu vůbec nejde o to, jestli je ten či onen způsob duchovnosti lepší nebo horší. Jinak fungující mozek ženy je právě tak schopen dojít ke správnému výsledku a cíli jako mozek muže (jen musí objevit svou verzi duchovnosti a jít jinou cestou).

A zatřetí, tak jako již dlouho tvrdím, že to nejlepší, co může muž pro sebe udělat, je zaplatit své partnerce kurz břišních tanců, tak také tvrdím, že nejlepší, co může mladý duchovně zaměřený muž pro sebe a svou rodinu a společnost udělat, je zajistit, aby jeho žena prožila šťastné těhotenství a porodila přirozeně. Ženy totiž v tomto ohledu mají, a to mnohým zní v článku o duchovnosti (a ve společnosti téměř stoprocentně medikalizovaného porodnictví) překvapivě, výhodu možnosti přirozeného porodu. Pokud nezasáhne lékař (a nepřeruší tak evolucí naprogramované na sebe navazující gejzíry hormonů), je rodička během porodu zaplavena oxytocinem a adrenalinem zároveň: prožívá orgasmus a neuvěřitelné přílivy energie. Domorodé kultury hovoří o možnosti a šanci ženy přerodit se přirozeným porodem v Ženu. Tedy bytost nejen schopnou postarat se za každých okolností o své dítě, chcete-li, medvědici ochránkyni, ale také být velmi (jaksi intuitivně, přirozeně) duchovní. Slogan by mohl znít: přirozený porod = přirozená duchovnost.

Právě tak je totiž šťastný průběh těhotenství a přirozený porod tou nejlepší zárukou udržení a kultivace přirozené duchovnosti dítěte (a budoucího člověka). Člověk je tvor evolucí naprogramovaný k tomu, aby byl šťastný, zdravý, zvědavý a… duchovní. My zatím všechny výše zmíněné možnosti cest k duchovnosti snaživě a celkem úspěšně svými „dospělácko-mužskými“ aktivitami potlačujeme. Ale co není, může být.

Je to jen na vás, mladí duchovněji zaměření mužové, i na vašich budoucích partnerkách. Žena a duchovnost, to se, přes všechno co jsem tu zatím napsal, a ač se to těm ostatním mužům zatím nezdá, nevylučuje. Právě naopak: ženská duchovnost je docela jiná než ta naše, mužská, ale právě tak dokonalá (a tu naši, mužskou, doplňující a obohacující).