Sen

Vzpomínám, když den už šel spát,

když na rozpálené cesty padl chlad.

Chtěla jsem znát Tvé touhy a Tvá přání

a najednou jsem pocítila zdání,

že bych Tě chtěla poznat.

Chtěla bych poznat každou Tvou přednost

a každou Tvou vadu.

Chtěla bych pocítit Tvou věrnost

a možná i Tvou zradu.

Pak bych mohla říct, že Tě miluji.

Chtěla bych pocítit nespoutanou vášeň

a chtěla bych Ti poradit jak bys mne našel.

Ale to bys musel chtít.

Jenže jak Ti to mám říct, když Tě neznám?

Já nevím kdo jsi, Ty jsi můj sen

a tak vím jen,

že jsi můj tajemný neznámý,

který mne ve snu vždy omámí,

že mám jen jediné přání:

Vědět kdo jsi a tak Tě chci poznat!

Chci zase cítit lechtání v podbřišku

a nechat se omámit vůní rudého ibišku.

Chci mít rozechvělý hlas

až zase bude můj vlas

padat na polštář Tvůj.

Chci dělat všechno zakázané,

a čistit myšlenky zamazané,

tak neříkej. "Stůj!"

Já vím, že asi pospíchám,

ale já se štěstím zalykám,

když večer usínám a sen si nechávám zdát.

Vím, že se zase objevíš a proti mně budeš stát!

A věř, že zase touhou bezmocná

budu dělat vše, co si budeš přát,

já chci být láskou nemocná,

abys mne mohl celou ovládat!

Pomalu usínám a už zlehka cítím

jak mne na postel pokládáš.

Sen už mne omámil

a já vím, co mi potichu zašeptáš.

Naše těla tančí ve víru hříchu

a já už nechci zůstat potichu,

když najevo Ti mohu dát

jak moc Tě chci poznat!