Himálajský yetti, čínský jeren, severothajský tua-yeua, severoamerický seskveč a další obrovití primáti – legenda nebo pravda?

Významný a uznávaný vědec a cestovatel se tentokrát ve své knize věnuje obrovitým primátům, jako jsou např. himálajský yetti, severoamerický seskveč a další, o kterých se zmiňují nejen legendy a pověsti, které autor posbíral na svých cestách po světě. Řeší otázky tajemných opolidí a možných přežívajících, od současného člověka odlišných, lidských druhů. Seznámíme se s osobními zkušenostmi autora, který jako člen Mezinárodní kryptozoologické společnosti po některých z těchto živočichů sám pátral, a s materiály dokazující jejich existenci.

EAN 978-80-7246-374-9

Novinka! Váz., 368 stran, ilustrováno + fotografická příloha, 349 Kč

Ing. Jaroslav Mareš (1937)

Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a po promoci nastoupil do obchodního úseku Československých aerolinií. Procestoval všechny kontinenty včetně Tichomoří a navštívil přes sto států (kdyby se započítaly i tzv. státy tvořící Malajsii, Austrálii, Indii, Brazílii, Mexiko nebo USA, bylo by jich přes sto padesát). Již od dětství se zajímal o přírodu a této své lásce zůstal věrný dodnes. Je objevitelem největšího dravého brouka na světě, kterého popsal pod jménem Manticora imperator. Na studium tohoto rodu se specializoval a později popsal další tři nové druhy. Během svých dlouhých cest se dostal do odlehlých, civilizací téměř nedotčených oblastí. Navštívil proslulá naleziště dinosaurů a udržuje styky s předními světovými paleontology. Zorganizoval expedice za několika tajemnými živočichy (kongamato, kerýt, mungún gali, seskveč, nessie, ogopogo, champ, niuhi, luska a další), o kterých se dočtete v této knize.

O zážitcích ze svých cest a získaných poznatcích napsal zatím šestnáct knih: V tropech tří světadílů, Nejkrásnější brouci tropů, Yetti, Hledání Ztraceného světa, Legendární příšery a skutečná zvířata, Záhada dinosaurů, Po záhadných stopách, Detektivem v říši zvířat, Tyrkysová karavana, Svět tajemných zvířat, Hrůza zvaná Kurupira, Gladiátoři druhohor, Dračí chrám, Jezero krokodýlích čarodějů, rozsáhlou vědeckou publikaci Manticora (anglicky) a Kurupira, zlověstné tajemství. Publikoval též množství článků v různých časopisech a vystupuje pravidelně v televizních a rozhlasových pořadech.

Ú V O D

Když se v roce 1954 vydala do Himálaje expedice listu Daily Mail, vedená Ralphem Izzardem, nebylo mi ještě ani sedmnáct. Byl jsem přesvědčen, že yettiho objeví, a dennodenně jsem dychtivě pročítal noviny, abych tu zprávu nepropásl. Informace o objevech obou skalpů yettiho mou naději jen posílily. Když se nakonec Izzardova expedice vrátila bez úspěchu, následovalo zklamání. Stále jsem však věřil, že senzační objev je otázkou měsíců, nanejvýš dvou tří let. Od těch dob jsem se o legendární obrovité opolidi intenzivně zajímal a shromažďoval o nich všechny dostupné informace. O tom, že existují i jiné oblasti, kde podle četných zpráv žijí, jsem se dověděl až později.

Touha přijít této záhadě na kloub mě s postupujícím věkem neopouštěla. Naopak. Podnikl jsem několik výprav do míst, kde byli tito tvorové údajně pozorováni nebo kde se našly jejich stopy. Navštívil jsem vybrané lokality v Nepálu, severovýchodním Afghánistánu, Pákistánu, Číně, Malajsii, severním Thajsku, západní Kanadě i Brazílii. Na většině těchto cest mě doprovázela má žena, která racionálně usměrňovala některé mé příliš fantastické představy. Nedělal jsem si iluze, že se mi podaří tyto legendární tvory spatřit, nebo dokonce pořídit jejich fotografie, stačilo by mi najít aspoň stopy nebo jiný nepřímý důkaz jejich existence. Hlavně jsem však na těchto odlehlých místech zpovídal místní obyvatele, kteří toho o nich věděli víc než mnozí zoologové. Samozřejmě, že rozlišit vědecky cenné údaje od pověstí a folklóru bylo nesmírně těžké, ne-li v některých případech nemožné. Myslím však, že i ty druhé informace mají v celkovém kontextu svůj význam.

Několik týdnů po založení Mezinárodní kryptozoologické společnosti (ISC) v roce 1982 jsem se stal i já jejím členem. Měl jsem tak přístup k mnoha jinak nedostupným datům a možnost pravidelného setkávání se s lidmi, kteří věnovali pátrání po přízračných chlupatých obrech všechen volný čas a získali stohy materiálů a množství fotografií i odlitků stop. Některým z nich se dokonce podařilo tohoto tajemného tvora i spatřit, a to třeba i vícekrát. Setkával jsem se s nimi na sympóziích a konferencích ISC i v soukromí. Všichni se se mnou rádi o své zkušenosti podělili. Bylo s podivem, co všechno se jim podařilo shromáždit a zdokumentovat. Mnoho z těchto materiálů je v současnosti v držení různých muzeí i jiných vědeckých institucí po celém světě. Oni zase tak trochu záviděli mně. Byl jsem totiž mezi nimi jediný, kdo měl možnost, snad jen s výjimkou východní Sibiře, pátrat po tajemném opočlověku ve všech oblastech jeho údajného výskytu. V této knize jsou shrnuty všechny mé zkušenosti z výprav po stopách těchto přízračných obrů, včetně těch, které byly již dříve útržkovitě uvedeny v jiných mých kryptozoologických publikacích.

Historie vývoje člověka, podobná bohatě rozvětvené koruně stromu s mnoha větvemi a větvičkami, je mnohem komplikovanější, než se až donedávna myslelo. A je prokázáno, že jedna z těch větví zahrnovala i obry, o nichž mluví legendy. Otázkou jen zůstává, zda tato větev zasahuje až do současnosti, nebo již odumřela.

Možná, že některé čtenáře zklamu. Za více než půlstoletí shromažďování informací a po pětatřiceti letech organizování výprav za ním, jsem legendárního opočlověka nejen neviděl, ale nenašel jsem ani jediný nezvratný důkaz jeho existence. Přesto se na základě získaných zkušeností domnívám, že nám budoucnost může přinést velké překvapení. Po senzačním nálezu trpaslíka z ostrova Flores v roce 2003, potvrzujícím reálný základ pověstí o orang pendekovi ze Sumatry či batututovi z Bornea, se musíme připravit na to, že i na druhém konci stupnice, ve světě obrů, může rovněž dojít k převratnému objevu. Mnoho nepřehlédnutelných skutečností tomu nasvědčuje. A právě jim je věnována tato kniha.