Ponaučení

Když nahlédla jsem pod vrcholky podzemního nebe,

hledala jsem své vzestupy a své pády.

Zkažený obraz holky jsem našla místo sebe

a to zabolelo víc než všechny zrady.

Byla to pro mne příliš veliká rána,

byla jsem dost naivní a hloupá.

Avšak jednoho dne jsem zjistila zrána,

že moje dušička ještě šanci má.

Našla jsem člověka, který mne srovnat dokáže,

každá jeho výčitka mne šlehne jako bič.

Zjistila jsem že jen tohle mi pomůže

dát ruce od všech špatností pryč.

Doufám, že ho můžu považovat za kamaráda,

ikdyž právě on mne zkazil.

Byla doba, kdy jsem ho měla velmi ráda,

ale on mi "hřebínek" rychle srazil.

Přemýšlím, co pro mne znamená teď,

jestli je dobře, že jsem ho poznala.

Právě on radikálně změnil můj svět,

ale já toho nelituji!

Snažím se nelitovat ničeho co se stalo,

přestože on mne nikdy nebude mít rád.

A až mi zase přijde, že je toho pro mne málo,

pokusím se tomu jenom smát.

Vždyť přece kamarád je lepší než pomíjivá láska,

on mění mě opět k lepšímu, aniž by měl o tom tušení.

Vím, že ještě nejednou se mi na čele objeví vráska

a právě to vede mne cestou ponaučení.