Zatímco voliči ODS mohou poděkovat bývalým poslancům ČSSD Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi za schválení reformy veřejných financí, voličům ČSSD zvedá jejich zrada adrenalin.

Kdo omlouval, podpoření vládní koalice Melčákem a Pohankou jako rozumné východisko z patové povolební situace, dnes si může být jistý, že tento krok byl jen začátkem zrady voličů ČSSD.

Zvláštní je, že zatímco vedení ODS dokáže své rebelující poslance ukáznit, ČSSD jen bezradně přihlíží, jak jim vlastní poslanci podráží nohy. Jejich odchod z ČSSD jen nahrál protistraně.

A tak jejich zradu si připisuje i na svůj účet ČSSD, protože ji nedokázala ani zabránit, ani učinit opatření, aby se příště neopakovala.

Ač se voliči ODS mohou smát neschopnosti ČSSD, může je smích brzy přejít, protože otázkou zůstává, dokáže ODS vždy ukáznit své rebelující poslance, jako to bylo při schvalování reformy veřejných financí?

Neobjevil se v politice nový fenomén konspiračního zrádce? Tedy člověka, který vstoupí do konkurenční strany, udělá kariéru, aby se dostal do poslanecké sněmovny a v rozhodující chvíli přeběhne ke svým?

Vzhledem k tomu, že volby u nás dost často končí patem a převaha vládních koalic často závisí na jednom nebo dvou hlasech, by tato konspirace byla rafinovaným tahem.

Na zradě pánů Melčáka a Pohanky je vidět, že poslanci nenesou vůči svým voličům žádnou zodpovědnost. Ale tak voličům zůstává jediná jistota. Nikdy si nemohu být jisti, koho volí? Jestli opravdu ortodoxní straníky ČSSD či ODS, nebo budoucí členy protistrany.