Díky široké nabídce v restauracích i v obchodech si Češi oblíbili množství nejrůznějších mezinárodních specialit. U dospělých nehrozí při rozumném zkoušení nových a nezvyklých pokrmů téměř žádný problém, jinak je tomu však u dětí. Existují méně obvyklé ingredience, které dětskému organizmu příliš neprospívají, jiná jídla mezinárodní kuchyně mají naopak vhodnější složení než běžná česká kuchyně. Pojďme se nyní podívat, které cizokrajné speciality můžeme nabídnout i našim ratolestem.

Asijská kuchyně

Pod pojmem „čínský pokrm“ si mnoho lidí představí hlavně instantní polévku nebo smažené nudle z bistra. To bychom ale asijské kuchyni velmi křivdili.

Naopak v typickém asijském, tedy čínském, japonském nebo thajském pokrmu, nebude určitě chybět zelenina, která se i tepelně zpracovaná zahrnuje do denního doporučeného množství. Podle filozofie tradiční čínské stravy by se dokonce syrová zelenina neměla vůbec jíst, přednost tedy dostává zelenina lehce orestovaná, dušená, vařená atd.

Asijská kuchyně nešetří sójou a výrobky z ní. O příznivých účincích sóji na lidské zdraví bylo napsáno mnoho, málokdo si však uvědomuje, že v příliš velkém množství může sója i škodit, zejména malým dětem. Obsahuje totiž tzv. antinutriční látky, které brání využití některý vitaminů či enzymů. V sóji navíc najdeme v hojné míře i látky, které jsou podobné ženským hormonům estrogenům. Ty mohou ve větším množství způsobovat potíže s dospíváním, především u dívek.

Velmi používaným výrobkem ze sóji je sójová omáčka. Je součástí mnoha receptur, které můžeme najít v kuchařských knihách, i velkého počtu jídel, jež lze objednat v restauraci. Nadměrné množství přidané omáčky však pokrm rozhodně „asijštějším“ neučiní, s omáčkami – ať už sójovou, rybí či jinou – je třeba při přípravě jídel pro děti zacházet šetrně, na druhou stranu se nemusíme bát zkoušet nové chuti. Je ale pravda, že děti upřednostňují spíše jídla jednodušší a jejich strava by měla být co nejpřirozenější. Informace o složení omáčky nalezneme na obalu výrobku a tak budeme vždy s jistotou vědět, jaké suroviny byly při její výrobě použity.

Řada asijských specialit se vyznačuje použitím nejrůznějších druhů ostrých a pikantních koření. Ta však nejsou pro malé děti vhodná, mohou u nich totiž vyvolat střevní potíže, nemluvě o tom, že takové jídlo pravděpodobně nebude většině dětí chutnat.

Velký pozor by si měli dát rodiče alergických dětí. Kvůli hojnému používání netradičních surovin (např. různých druhů zeleniny, ovoce a nejrůznějších živočichů včetně hmyzu, ale i zmíněné sóji) v kombinacích a kulinářských úpravách, na které není náš organizmus zvyklý, bychom mohli děti vystavit nepříjemným zážitkům s alergickou reakcí.

Arabská kuchyně

Arabská kuchyně může Evropanům připadat chuťově fádní a nevýrazná, je třeba jí „přijít na chuť“. Základ arabské kuchyně tvoří často zelenina, různá zeleninová pyré atd. Pro toho, kdo nemá z arabskou kuchyní dosud žádné zkušenosti, je pro začátek nejlepší návštěva původní restaurace – k tomu lze využít např. dovolenou v Egyptě, Turecku nebo Tunisku.

Při jídle v místní restauraci se doporučuje objednávat jídla raději vařená nebo pečená a nápoje v lahvi, kterou by měla obsluha otevřít až u stolu – tím se vyhneme případným trávicím obtížím. V arabských zemích se také příliš nedoporučuje konzumace jídel, která nabízejí stánky na ulici. Děti by se měly jídlům neznámého původu raději vyhnout.

Kvalitně připravená arabská jídla obvykle neobsahují žádné ingredience, které do dětského jídelníčku nepatří. Vyhnout bychom se měli jen ostřejším pokrmům, např. s obsahem kořenící směsi harrisa. Děti jsou poměrně konzervativními strávníky, mají rády spíše jednodušší jídla, a možná budou nad nezvyklou „zeleninovou kaší“ ohrnovat nos. Záleží ale na trpělivosti rodičů – platí totiž, že dítě potřebuje každý nový pokrm ochutnat několikrát, než mu přijde na chuť.

Americká kuchyně

Americká kuchyně je u nás nechvalně známá v podobě různých fast-foodových restaurací a stánků s hamburgery. Určitě není náhoda, že Američané patří mezi nejtlustší národy na světě. Na vině však není jen složení jejich stravy, ale i množství jídla, které denně snědí. V Americe jsou totiž velmi oblíbené tzv. „all you can eat“ (sněz, kolik můžeš) restaurace a také větší balení jídla jsou cenově zvýhodněna oproti těm menším.

Amerika však zdaleka neznamená jen fast-food – je také splynutím různých gastronomických tradic z celého světa, mnohé recepty jsou velmi zajímavé a dají se upravit tak, aby je mohly jíst i děti.

Pokud dítě po hamburgeru touží, nezakazujme mu ho. Není možné označit ho za vysloveně zakázanou potravinu, ale je třeba držet se pravidla „všeho s mírou“. Čím více totiž budeme dítěti cokoli zakazovat, tím více to bude chtít. Hamburger nebo hranolky ze stánku jednou za čas jistě zdravému dítěti neublíží, domácí příprava však zaručí kvalitu surovin i to, že nebude pokrm obsahovat nevhodný druh tuku či vysoké množství soli.

Zkusme hamburgery připravit dětem doma – z kvalitního hovězího masa (můžeme do nich nastrouhat třeba mrkev nebo cuketu, děti to ani nepoznají ). Do housky (pro starší děti použijeme celozrnnou) přidáme hlávkový salát, nakrájené rajče a třeba plátek kvalitního sýra. Místo majonézy dobře poslouží zálivka s jogurtovým základem apod. Zdravější hranolky se dají připravit doma v troubě, je možné je také nahradit opečenými brambory.

Dětské varianty lze připravit v rámci kuchyně Tex-Mex, ve které se snoubí vlivy Texasu a Mexika. Různé plněné tortilly nebo tacos lze dětem bez obav naservírovat, měli bychom si jen dát pozor na množství použitého koření, zejména pálivých druhů (chilli).

Evropská kuchyně

Italská

Italská kuchyně u Čechů vyhrává na celé čáře. Italská jídla se nevyznačují příliš pikantními nebo ostrými druhy koření (mimo vydatného použití česneku), vybrat jídlo pro děti je zde tedy snazší.

Itálie je známá hojnou konzumací ryb a mořských plodů, zeleniny a také čerstvých bylinek, a proto je považována za „zdravou“. Italové jsou však zvyklí na menší porce a i my bychom měli naučit naše děti nesníst ½ kg těstovin na posezení. Pizza i těstoviny jsou navíc většinou připravené z bílé mouky, výsledný pokrm tedy mívá vysoký glykemický index.

Českou specialitou v italské kuchyni je časté používání smetany do omáček, což ale s původními italskými recepturami nemá nic společného. Navíc, na rozdíl od nás, nepřidávají Italové do těstovin omáčky příliš velké množství, ale jen tolik, aby se těstoviny lehce obalily a spojily. Pro milovníky italských těstovin, rizot, pizz atd. je možné doporučit raději lehčí varianty s použitím rajčat, bazalkového pesta, čerstvé mozarelly a jiných typicky italských ingrediencí. Děti mají rády boloňské špagety, do kterých máme možnost „propašovat“ velké množství zeleniny, jen parmezán raději vyměníme za strouhaný sýr eidamského typu. Malým dětem by totiž konzumace Parmezánu nemusela svědčit.

Francouzská

Francouzi jsou vyhlášenými labužníky. Přestože jejich kuchyně obsahuje velké množství tuků (i živočišných, vždyť vyhlášenou pochoutkou jsou husí játra či mozeček), trpí méně často srdečně-cévními onemocněními než my, Češi. Tajemství zdravotní prospěšnosti francouzské kuchyně totiž mimo jiné spočívá i v malých porcích jídla.

Většina dětí asi hlemýždě, husí játra nebo vnitřnosti nebude chtít jíst, ve francouzské kuchyni je však velmi oblíbená i zelenina, ryby nebo mořské plody, na které je možná nalákáme snadněji. Francouzi jsou navíc zvyklí pohrát si se servírováním pokrmů tak, aby ladily i oku.

Neodmyslitelnou součástí francouzské kuchyně jsou také bagety, které se servírují téměř ke každému jídlu. My sice nejsme zvyklí zajídat hlavní jídlo pečivem, bagetu však můžeme podávat třeba k salátu nebo může bohatě naplněná zdravými ingrediencemi posloužit dětem jako školní svačina. Vynecháme však majonézu a raději použijeme dresink na bázi jogurtu, doplněný např. hlávkový salátem, rajčetem, paprikou, kvalitní šunkou od kosti nebo šunkou drůbeží a některým z široké nabídky tvrdých sýrů.

Řecká

Řecká a Středomořská strava obecně je chápána jako jedna z nejzdravějších. Prim zde hraje velmi kvalitní olivový olej, ryby a mořské plody a také spousta zeleniny a ovčího sýra feta. Z mas dominuje jehněčí, které nemusí českým dětem na poprvé chutnat, stejně jako některé pro nás méně obvyklé druhy koření. I zde však platí, že trpělivost přináší růže. V řecké kuchyni bychom si však měli dát pozor na velmi sladké moučníky, kterým děti odolají jen těžko. Raději je požádejme, aby se s námi rozdělily, nebo jim jako variantu nabídněme lehkou ovocnou zmrzlinu či ovoce.

Vyzkoušet některé druhy receptů z různých mezinárodních kuchyní není určitě na škodu. Světová kuchyně přináší nové chutě, požitky a v mnohých případech i zdravou stravu nejen nám, ale i dětem. Často je zdravější než tradiční česká kuchyně (používá se v ní mnoho druhů ovoce, zeleniny, ryb a mořských živočichů). To nám samozřejmě rozšiřuje obzory, poznáváme nové ingredience, které můžeme při troše fantazie a odvahy různě kombinovat. Děti bychom neměli do nových chutí nutit násilím, zároveň jim však není dobré vždy vyhovět, pokud stále trvají na oblíbeném řízku nebo smažených rybích prstech. Obohacujme proto jejich jídelníček nezvyklými novinkami – nebudou vybíravé!

Jitka Tomešová, DiS.

Nutriční terapeutka, Poradenské centrum Výživa dětí, Praha