Už čtvrtý ročník výstavy MAXIMÁLNÍ FOTOGRAFIE probíhá až do 14. září v jižních zahradách Pražského hradu. Tentokrát představuje snímky fotografa IVANA PINKAVY s názvem SALOME. Výstava je opět instalována pod širým nebem a jako v minulých letech vychází ze sbírky skupiny PPF, jejíž soubor české fotografie patří dnes k nejvýznamnějším kolekcím v České republice. Výstavu nyní vidí až 1000 lidí denně – právě tolik rozdávají hostesky informačních letáků návštěvníkům hradních zahrad.

Výstava rozmístěná v Rajské zahradě a zahradě Na valech představuje celkem 34 velkoformátových zvětšenin na šestadvaceti stojanech z oceli a skla. Černobílé snímky z let 1990–2004 zahrnují Pinkavovy slavné portréty, ale i méně známé fotografie zátiší.

„Ivan Pinkava je fotograf uznávaný stejně samozřejmě doma jako za hranicemi a je rozhodně jedním z nejpozoruhodnějších autorů stále se rozrůstající sbírky skupiny PPF,“ říká kurátor výstavy Pavel Lagner. Stojany rozmístěné po celém areálu jižních zahrad nabízejí čtyřiatřicet nepřehlédnutelných zastavení. „Pinkavovy fotografie jsou fascinující právě svou záměrnou nejednoznačností,“ dodává Pavel Lagner. „Co je provokující, je současně intimní a útěšné, co je o smrti, je i o novém začátku. Světlo prostupuje tmou, a zda byl před objektivem muž, či žena, není zcela jisté ani důležité.“

Autorem skleněných stojanů je architekt Michal Froněk (stojany s ocelovou podestou, vyráběnou technikou odlévání starých zbraní a děl, vznikly v ateliéru Olgoj Chorchoj), autorem grafického designu výstavy, bookletu a plakátu je Aleš Najbrt. Výstava až do konce srpna k vidění každý den v Rajské zahradě a zahradě Na Valech od 10ti do 20ti hodin (v září od 10ti do 19ti hodin). Zde jsou k dispozici i brožurky s informacemi o výstavě. Vstup na je zdarma.

SALOME

Už název výstavy naznačuje, že Pinkavovy fotografie odkazují k obecně sdíleným kulturním archetypům: v případě námětu Salome jde o portrét dcery krále Heroda, která si za svůj fascinující tanec řekla svému nevlastnímu otci o zvláštní odměnu – hlavu Jana Křtitele.

Výjev „dívky a smrti“ známý v mnoha podobách z dějin malířství je však na Pinkavově fotografii prostoupen vlastním obsahem a intenzitou, které jim propůjčili autor i konkrétní žena na jeho fotografii. „Dívku zachumlanou v hrubém kabátě a s krutýma, možná spíš vyhaslýma očima můžeme vidět jako vražedkyni i jako oběť nešťastného milostného citu,“ říká Pavel Lagner, který zároveň upozorňuje na zvláštní efekt Pinkavových portrétů: „Lidé na fotografiích Ivana Pinkavy na nás hledí nejméně tak intenzivně jako my na ně. Snímky na speciálních tvrzených sklech tak fungují jako zrcadlo vlastní duše.“

„Pinkava pracuje s osobní fyziognomií modelu jako s materiálem, ze kterého vytváří obecnou postavu, jakýsi „tělesný“ symbol, odkazující ke kolektivnímu nevědomí, vizualizuje neviditelnou realitu naší společné duše,“ uvedla o tvorbě Ivana Pinkavy kunsthistorička Milena Slavická. „Ivan Pinkava neexperimentuje, jeho vyznáním není pokusnictví, nýbrž spiritualita,“ dodává teoretik fotografie Josef Moucha. „Zvláštní zalíbení našel v estetice manýrismu a baroka. Stejně samozřejmě, jako niterně souzní s křesťanskou inspirací, odkazuje fotograf pojetím a pojmenováním některých prací ještě dál proti času… To, jak dokáže Ivan Pinkava u svých modelů přivést duševní rozpoložení k souhře s vlastními představami, nazvěme mistrovstvím.“

IVAN PINKAVA

Ivan Pinkava se narodil v roce 1961 v Náchodě. V roce 1986 absolvoval obor umělecká fotografie na FAMU a od té doby se věnuje volné fotografii. Je známý především jako autor fotografií, v nichž postihuje hlubinnou nejednoznačnost člověka. V letech 2005–2007 působil jako vedoucí ateliéru fotografie na VŠUP v Praze.

Pravidelně vystavuje především v Evropě a v USA. Jeho díla jsou zastoupena v domácích i světových sbírkách (Kinsey Institute Art Collection, Bibliotheque Nationale – Paříž, Musée de l'Elysée – Lausanne, Victoria & Albert Museum – Londýn, Maison Européene de la Photographie – Paříž, Museum of Fine Arts of Houštin, Sbírka skupiny PPF – Praha, Moravská galerie – Brno).

V roce 2004 proběhla velká retrospektiva jeho díla v pražské Galerii Rudolfinum pod názvem Heroes: stejnojmenná autorská monografie vydaná při této příležitosti pak posbírala významné domácí i mezinárodní ceny (mj. Nejlepší fotografická kniha ve střední a východní Evropě). Několik zvětšenin jeho fotografií bylo vystaveno už na prvním ročníku MAXIMÁLNÍ FOTOGRAFIE, který se tehdy odehrával na nádvořích Pražského hradu. Letošní ročník, instalovaný v klidných hradních zahradách, je už jeho tvorbě věnován celý.

„Nenechte se mýlit, že se někdy dotýkám například starozákonního motivu,“ říká Ivan Pinkava. „Stále se snažím interpretovat současnou situaci, dnešní myšlení, zkušenost a intimitu, do které si už skoro nikoho nepouštíme a kterou máme dnes stále méně jak projevovat. Jako bychom byli stále nuceni k úspěchu, k bezchybnosti a podobně, ale naše zkušenost je přeci zcela jiná. Máme spousty jizev a jsme v zásadě polekaní ze světa, kde žijeme. Jenom je to jaksi trapné přiznat. Někdy jsme strhaní, vylekaní a třeba i temní. Jen to nepřiznáváme.“

Sbírka skupiny PPF

Skupina PPF se za 15 let své činnosti stala významnou mezinárodní finanční skupinou. Svůj vztah ke společnosti vyjadřuje skupina PPF aktivní podporou vybraných kulturních či charitativních projektů - rozhodujícím hlediskem je pro ni přitom trvalá hodnota projektu, jeho kvalita a obecný společenský prospěch.

Právě špičková česká fotografie patří vedle divadla k oblastem, jimž se skupina PPF intenzivně věnuje a o jejichž uchování a rozvoj pečuje: rekonstruovala malostranský Ateliér Josefa Sudka, řadu let buduje sbírku zahrnující díla předních českých fotografů. Ve sbírce skupiny PPF figurují kromě Ivana Pinkavy autoři jako Josef Sudek, František Drtikol, Jan Lukas, Drahomír Josef Růžička, Jaroslav Rössler, Jan Lauschmann, Alexander Hackenschmied, Gábina Fárová, Ladislav Sitenský, Emila Medková, Václav Jirásek, Peter Župník, Lukáš Jasanský s Martinem Polákem, Tono Stano, Václav Stratil a další. K nejnovějším přírůstkům sbírky patří například soubor fotografií Václava Chocholy a Tona Stana nebo cenné fotografie Běly Kolářové. Sbírka skupiny PPF dnes patří k nejvýznamnějším soukromým kolekcím české fotografie u nás. Jejími kurátory jsou Pavel Lagner a Helena Blašková.

O skupině PPF a jejích dalších kulturních, vzdělávacích a charitativních projektech naleznete více na www.ppf.cz.