Letošní zima byla velmi mírná, což bylo příjemné při vyúčtování topení a elektřiny. Kozačky jsem vůbec nevytáhla z kufru, kam je ukládám po zimě vždy pořádně vyčištěné a nakrémované, a zimní kabát zůstal také na svém místě, protože letos nebyly pořádné mrazy a tak stačil jen krátký kabát a sportovní bunda. Mírná zima byla pro nás celkem příjemná, lyžaře vyjímaje. Nejpříjemnější ale byla k naší nelibosti pro všechny možné škůdce, které pořádný mráz každým rokem zredukuje, což se v letošním zimním období nestalo.

Každý máme své zkušenosti s hubením malých potvůrek. Ať jsou to černí mravenci, nebo malí faraoni, ale i jiný odolný hmyz , kterému se v našich domácnostech líbí. O pevných nervech a někdy i marném boji proti nim člověk vyzkouší všechny dostupné prostředky a když nepomůže ani to, přijde řada na „babské“ rady v nouzi nejvyšší.

V posledních dnech jsem cílem různých nemístných poznámek celé své rodiny. Během dne se tak neděje, ale jak nastane večer a setmí se, tak moji úhlavní nepřátelé vyrážejí na noční reje a já jsem jim v patách. A rodina začne vysílat, „Už zase vyrážíš na manévry? Už zase blázníš? Uteč, nebo taky dostaneš!“ Děje se tak i během napínavého filmu, kdy se snažím chytit protivníka do dlaní, tím že musím tlesknout, jinak uletí. Postavím se i před televizi když je třeba a rodina potom neví, kdo byl vrah. Zato já jsem prý „blázen a trpím stihomamem“. Bodejť ne! Světlo televizní obrazovky tyto úmorné potvory doslova přitahuje. Řeč je o potravinových molech, kterým chutná i suchá vazba z květin, klubíčko příze, apetit mají široký. Veškeré potraviny letí do odpadkového koše a potravinová skříň po řádné dezinfekci zeje prázdnotou. Mlsné jazyky rodiny trpí, protože není nic, co by smlsli. Všude jsou umístěny lapače a tak pokračuje jejich likvidace a můj boj proti nim. A kdo bude vítězem? To je jasné!

Před několika dny jsem byla spolu s manželem na jedné komorní kulturní akci, kdy na jejím konci byla volná debata. Stojíme ve společnosti několika lidí, když jedna dáma najednou povyskočila a tleskla rukama, protože oknem přiletěla malá muška a ona ji zasáhla. Když viděla naše udivené pohledy, jen pronesla „Já jsem vycvičená, doma takto likviduji moly“ a dále pokračovala v debatě. Manžel se usmál a do ucha mi pošeptal „Já se ti omlouvám, nejsi blázen.“