To, že autorské právo není moc povedený dokument (či co to je), ví asi každý, kdo umí aspoň trochu číst. Přesto mě vždy znova a znova překvapují nové důsledky tohoto zparchantělého a anachronického práva. Nově mě dostává kauza výtvarníka Michala Cihláře, který žaluje pražskou ZOO za neoprávněné používání logotypu, který pro ní připravil.

A co že se to stalo, že najednou po osmi letech tak divně skončila velmi úspěšná spolupráce?

Jak prosté: pan výtvarník dostal pocit, že je nejlepší na světě a že je rozhodně nenahraditelný. Přišel s nesmyslnými požadavky na odměnu za svojí práci, které nemohlo vedení ZOO rozhodně akceptovat. Pochopitelně kalkuloval s tím, že grafika je natolik nezaměnitelná a že tedy ZOO nezbude nic jiného, než cálovat a cálovat. Překvapivě panu Cihlářovi jaksi nedošlo, že ve vedení ZOO je Pan Manažer Petr Fejk, který řekl jasně: Na shledanou pane Cihláři, jsou i jiní grafici.

Výtvarník Cihlář pak najednou zjistil, že mu na účet nejenže nechodí více peněz, ale vůbec žádné. A tak udělal to, co každý patlal, pisálek a krákoral v této zemi: podal žalobu, že jeho logo používá ZOO neoprávněně. A já doufám, že přes platnost českého dementního autorského zákona existuje aspoň základní spravedlnost a pan Cihlář ostrouhá.

Pane Fejku, velmi Vám držím palce a vězte, že do Vaší ZOO chodím kvůli jiným věcem, než logu pana Cihláře. Řídíte nejkrásnější a nejlepší ZOO, kterou jsem kdy viděl. A za to Vám patří dík můj a především mých báječných holek!