Tajemné podzemí – jižní Morava je sedmým dílem populární encyklopedie provádějící čtenáře po historickém podzemí Čech a Moravy. Jih Moravy krásami podzemního bohatství doslova oplývá a snoubí se v něm jak pohádková nádhera krápníků Moravského krasu, tak tajemné podzemní stezky spojující již stovky let templářské komendy, kláštery, hrady a další místa prý dokonce až s Vídní. Pod zemí se právě tady odehrávaly děsivé obětní obřady jako v Býčí skále a vyráběly zbraně pro hitlerovské Německo jako v Tišnově anebo Výpustku. K tomu rovněž v podzemí, ve vinných sklepech Louckého kláštera, Šatova, Čejkovic, Buchlovic a mnoha, mnoha dalších čekají na zvídavého poutníka osvěžující dary štědré a čarokrásné jižní Moravy.

Ukázka:

Čejkovice

Městečko je vzdálené 15 km severozápadně od Hodonína. Předchůdcem dnešního zámku byla tvrz s nejstarší komendou řádu templářů na Moravě. O templářském řádu, založeném r. 1119, je na Moravě první zmínka v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23. ledna 1243. Z dvou řádových komend, známých na Moravě, byla nepochybně starší řádová komenda v Čejkovicích z r. 1248. O druhé komendě v Jamalicích je zpráva až z r. 1279. V březnu 1312 byl řád templářů zrušen a Čejkovice nejdříve připadly králi a poté pánům z Lipé. Po nich se na tvrzi s panstvím střídali Šternberkové z moravské větve a Protivci z Pavlovic. Tvrz byla za husitských válek pobořena a majitelé se střídali. Za Víckovců byla tvrz v druhé pol. 16. stol. rozšířena a opatřena arkádami, takže získala charakter zámku. Z pozdějších držitelů Čejkovic z rodu pánů z Víckova vynikl Jan Adam, jenž náležel k předním evangelickým pánům v Markrabství moravském. Účastnil se stavovského povstání v letech 1618–1620, po jeho porážce setrval v odboji a r. 1621 stál v čele protihabsburského povstání moravských Valachů a také v pozdějších letech znovu bojoval proti císařské vládě. Jeho další životní osudy nejsou známy, avšak v r. 1629 již byl mrtvý.

Čejkovické panství (městečko, zámek, vsi Vrbice, Prušánky, pivovar v Hodoníně, ke kterému byl připojen i svobodný dvůr v Kobylí) bylo zkonfiskováno a darováno olomouckým jezuitům. Ti si v zámku zřídili novou rezidenci, do níž se uchylovali zvláště v nebezpečných dobách, jako například v době, kdy za třicetileté války došlo k švédské okupaci Olomouce. Po požáru v r. 1704 byl zámek obnoven a přibyla k němu přední část a boční křídlo. Současně s tím jezuité vystavěli rozsáhlé sklepy pod zámkem i proti němu. Když v r. 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, deset let poté čejkovické panství koupil císař Josef II. a spojil je s panstvím hodonínským.

Čejkovické podzemí je opředeno pověstmi a mýty o tajné podzemní chodbě, která vede do tamních sklepů až ze zámku v Holíči na Slovensku. Chodba je prý vyzděna cihlami a je tak široká, že se jí dá projet kočárem s koňským spřežením. Někde jde pověst tak daleko, že se v ní hovoří o využívání chodby Marií Terezií. Střízlivější pověst uvádí, že jde jen o malou chodbu sloužící především pašerákům. Obě pověsti ale uvádějí, že chodba měla vyúsťovat v bývalé hodonínské Tabáčce, a to do kaple ve sklepení pod továrnou. Tam však kaple ani původní budova už dávno nejsou a sklepení je vybetonované. Zbývá jediný fakt, že při výkopech byla nalezena vyzděná část sklepa a snad i chodby. Je však zajímavé, že místa, která nějak souvisejí s uváděnými chodbami, jsou shodná s pověstmi. Jde zejména o blízký Poddvorov, Dolní Bojanovice, Hodonín i zámek v Holíči na Slovensku.

Traduje se, že templáři před dramatickým zrušením svého řádu narychlo ukryli své velké poklady někde v čejkovickém podzemí. Pozornost hledačů pokladů se soustředila především na sklepy bývalé templářské tvrze, dnešního zámku. Avšak beznadějně, jako i v dalších sklepech. Snad každý z nich je ale přesvědčen, že všechno to velké bohatství je zde někde ukryté. Přístroje však nic nezaznamenaly. Podle jiné pověsti je v čejkovickém zámku ukryt jezuitský poklad. Říká se, že kdysi se mniši dali raději zabít, než aby jej vydali chtivým rytířům. Poklad se podle pověsti otevírá na Velký pátek při čtení pašijí a v té době je možné ho získat.