Přečtěte si rozhovor se sexuoložkou MUDr.Hanou Fifkovou.

MUDr. Hana Fifková: Ženy by měly poznat svou vaginu a mít ji rády

Milování mezi mužem a ženou může být komplikováno zásadními rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou, s čímž dvojice často vůbec nepočítají. Jaké jsou tyto rozdíly a čím vším je zatížena ženská sexualita, vysvětluje přední pražská sexuoložka Hana Fifková.

Jaký je rozdíl mezi mužskou a ženskou sexualitou?

Potřeba milování a sexuálního vybití není u žen zdaleka tak stabilní jako u mužů. Rozdíl způsobuje mužský pohlavní hormon testosteron, který tvoří jeden z biologických pilířů mužské sexuální touhy. Většina žen potřebuje k sexu dlouhodobé pozitivní vyladění a jejich vzrušení nastupuje ve srovnání s mužským pomaleji.

Rozdíl je jistě také ve schopnosti prožívat orgasmus.

Zcela určitě. Dosažení orgasmu nebývá pro ženy jednoduchou záležitostí a v populaci dokonce existuje skupina žen (přibližně deset procent), kterým se orgasmus nedaří prožít vůbec.

Jaký vliv mají na ženskou sexualitu kulturní stereotypy, které po staletí stavěly muže ve společnosti na první místo?

Vztah dívek a žen k vlastní sexualitě je často problematický a může být i vysloveně negativní. Jedním z důvodů jsou zcela jistě kulturní rodové stereotypy, které měří oběma pohlavím dvojím metrem. Tak například muž, který má hodně partnerek, bývá obdivně označován za borce či „kance“, zatímco stejně se chovající žena si vyslouží odsuzující nálepku děvka. Takové stereotypy ztěžují ženám cestu k otevřenému a pravdivému vztahu ke své sexualitě.

Proč je vagina tabuizovaným orgánem?

Postoj k pohlavním orgánům se vytváří už od ranného dětství. Zatímco všichni chlapci berou svůj penis odmalička běžně několikrát za den do ruky kvůli močení, malá děvčata se mohou tvářit, jako by jejich genitál neexistoval. Nechtějí li, nemusí se ho vůbec přímo dotknout. Navíc některé maminky svým dcerám vše ještě komplikují větami typu: „Tam si nesahej, to slušné holčičky nedělají.“ V pubertě pak takřka všichni kluci pod tlakem prudce narůstající sexuální potřeby začnou onanovat a bez problémů dosahovat orgasmu. Mnohé dívky se však v této době teprve dozvídají, že jsou majitelkami vaginy a dozvídají se to zdaleka ne ideálním způsobem, prostřednictvím informací o menstruaci. Nebývají to informace pozitivně laděné, protože menstruační krvácení je stále naprosto nesmyslně v mysli mnoha lidí spojováno s nečistotou.

Jak se takové „zážitky“ odrážejí na ženské sexualitě?

Bohužel nepříliš ideálně. Mnohé ženy na otázku „Co vás napadne při představě vlastního genitálu?“ odpovídají – neslušné, špinavé, stud, rozpaky, tabu. Pro mnoho dívek je proto složité tyto pocity překonat a vnímat své pohlavní orgány tak, aby jim při milování začaly sloužit k prožívání pocitů jednoznačně příjemných – tedy erotického vzrušení a orgasmu.

Co radíte ženám s problematickým vnímáním pohlavních orgánů?

Rada je prostá. Nejjednodušší je se se svým genitálem skamarádit. Vnímat vaginu otevřeně a především ji poznat. A pojmenovat. Vybrat nějaké jméno, které nevzbuzuje negativní pocity. Ještě relativně dobře dopadá v tomto směru klitoris (poštěváček) – asi proto, že je na povrchu. Důležitou roli jistě hraje i to, že pro většinu mladých žen, které se naučí v pubertě masturbovat, je klitoris nezastupitelným zdrojem vzrušení a dosahování orgasmu. Na vaginu se v této souvislosti trochu zapomíná a to je velká škoda. Ona za to nemůže – není vidět a neumí se tolik hlásit o pozornost. Nicméně ženy, které se naučí využívat citlivost v pochvě a vaginální stimulaci kombinovat s drážděním klitorisu, získají odměnu v podobě intenzivního a naplňujícího orgasmu.

Hovořila jste o poznání vlastní vaginy. Jak by mělo probíhat?

Nejprve je třeba vaginu důkladně prozkoumat očima (třeba pomocí zrcadla) a prsty (postupně do pochvy zasouvat špičku prstu a pak celý prst či prsty dva, a to spíše spirálovým krouživým pohybem). V prvních centimetrech může být cesta komplikovaná lehkým stažením svalu okolo vchodu do pochvy. Tady by se nemělo spěchat, je třeba sval zvolna masírovat, až se uvolní. V další části již ženy nahmatají měkkou sliznici vlastní vaginy. Pokud však budou v průběhu sebezkoumání prožívat rozporuplné emoce, jako je třeba stud nebo pocit nepatřičnosti, měly by se zamyslet nad tím, odkud takový pocit pramení.

Vždyť je to část těla jako každá jiná.

Samozřejmě. Logicky není důvod preferovat například tvář, na kterou si ženy sahají s láskou, před pochvou, která by se těmito pocity mohla oprávněně cítit diskriminována. I pochvu by se ženy měly naučit mít rády. Pokud se jim to podaří, ona jim to v budoucnu bohatě oplatí.

Pro ty z vás, které toto téma opravdu zaujalo, zprovoznila firma Organon webové stránky www.poznejse.cz, kde se o své vagíně dozvíte ještě mnoho dalších zajímavých informací!