Mýdlo vyráběli už staří Sumerové v dobách téměř 3000 let před naším letopočtem. Dosvědčují to archeologické nálezy babylonských keramických nádob, obsahujících látku podobnou mýdlu. O 600 let mladší je hliněná tabulka s návodem pro výrobu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje. Toto mýdlo se však v Sumeru nepoužívalo k hygieně či praní oděvu, jak bychom se mohli domnívat, nýbrž k léčení a hojení ran.

Znalost přípravy mýdla se později dostala z Mezopotámie do Egypta a dále do Řecka. Mýdlo používali pravidelně nejen Egypťané, ale také Féničané a ostatní starověké národy včetně Galů a Germánů. Ti však „mýdlo“ obsahující potaš a kozí lůj využívali spíše jako pomádu na vlasy. Ostatně ani staří Římané nebyli v tomto směru výjimkou – mýdlo se v té době k očistným účelům příliš nepoužívalo. Stalo se tak až ve 2. století našeho letopočtu, kdy slavný římský lékař Galenos upozornil na jeho výborné očistné vlastnosti. Poté nastal rozvoj mydlářství jako řemesla, které se udrželo až do novověku.

Specialisty na výrobu mýdla byli už v té době Arabové, kteří ho připravovali z olivového oleje, ale používali i oleje aromatické – například tymiánový. Již tehdy mýdla barvili

a parfémovali a kromě kusového mýdla používali i mýdlo tekuté.

Evropská střediska mydlářství byla ve středověku v Itálii, Španělsku a především ve Francii; pojem marseilleské mýdlo se pro vysoce kvalitní výrobky používá dodnes. Základem mýdel byl především olivový olej místní produkce. Výroba mýdla se z jižních zemí postupně šířila na sever Evropy, kde se místo oleje používal rybí tuk, proto byla kvalita mýdel horší.

V Čechách se mýdlo vyrábělo převážně podomácku, byla to běžná starost hospodyněk až do 17. století. Mydlářství se u nás přesto dařilo, mydlářský cech v Praze existoval už od roku 1464.

Zatímco středověk používání mýdla na osobní hygienu příliš nepřál, jeho výroba se začala ohromně rozvíjet v 19. století díky průmyslovým objevům.

(zdroj: www.vikipedia.cz)

Moderní jsou tekutá mýdla!

Klasické mýdlo s jelenem asi pamatujeme všichni, ale vrátit se k němu? To bychom už asi nechtěli. Není divu, tradiční mýdla se sice obvykle vyráběla z přírodních surovin a pokožku důkladně čistila, zároveň však také vysušovala. Moderní tekutá mýdla jsou o dost „chytřejší“ – pokožku našich rukou nejen čistí, ale obsahují řadu pečujících látek, krásně voní a díky praktickým pumpičkám je manipulace s nimi snadná a příjemná.

Tekutá mýdla značky RADOX se již tradičně vyznačují bylinnými výtažky, antibakteriálním složením a příjemnou vůní. Novinkou je jejich vylepšené estetické balení s praktickou pumpičkou. Vysoce účinné antibakteriální mýdlo přitom není určeno jen do koupelny, ale také do kuchyně. Proč si odbíhat do koupelny, když i v kuchyni může mít tekuté mýdlo své stálé místo a být nám neustále po ruce?