Romantická komedie bez romantiky a bohužel i bez vtipu ...

Rok výroby: 2007

Stát výroby: USA

Žánr: komedie/romantický

Hrají: Diane Keatonová, Mandy Mooreová, Gabriel Macht, Tom Everett Scott, Lauren Grahamová

Režie: Michael Lehmann

Touto jednou větou by se dalo celkem stručně vyjádřit hodnocení nové americké romantické komedie Vdáš se, a basta!, která patrně měla být velkým sólem pro sice již stárnoucí, ale stále šarmantní Diane Keatonovou, považovanou nejen ve své vlasti za špičkovou komediální herečku. Což o to, na špičku právem patří a to i přes to, že role Daphne Wilderové jí zjevně neseděla. Jak by také mohla, tak ploše a nenápaditě napsanou figuru, aby jeden hledal s lupou a lze těžko odhadnout, proč na její ztvárnění dáma tak inteligentní, navíc pověstná svým výborným vkusem, co se týče výběru rolí, kývla. Patrně potřebovala rychle peníze na nějaký neodkladný výdaj, jinak si nedovedu vysvětlit, proč by jedna z múz Woodyho Allena na stará kolena měla zapotřebí kazit si pověst v braku takového kalibru.

Na tomhle filmu totiž není povedeného téměř nic. Od neobratně napsaného scénáře přes neprozíravý výběr herců až po chaotickou režii. Příběh ovdovělé matky a jejich tří dcer, z nichž ta nejmladší se ne a ne odbýt a její starostlivá matinka si inkognito hraje na dohazovačku a vůbec se jí všemožně plete do života by možná mohl být vcelku vydařený v rukou Nancy Meyersové nebo nějakého jiného zkušeného tvůrce.

I když zatížený rutinou a nepůvodní, aspoň by držel pohromadě. To se však neděje a proto je divák nucen hodinu a tři čtvrtě přihlížet změti gagů, z nichž skutečně povedených je dosti málo a zbytek vyplňuje vágní tlachání o „rodinných hodnotách“ a rádoby akční pobíhání a rozhazování rukama. To vše se točí kolem nejmladší dcerušky Milly, majitelky cateringové firmy.

Na někoho možná může působit dojmem roztomilé dívčiny, pro mě osobně spíš představovala prototyp rozmazleného, trucovitého fracka, ještě ke všemu s pořádně dutou hlavou a velmi pochybným morálním kreditem. Její dva nápadníci, mezi nimiž bezstarostně poletuje, aniž by se zatěžovala alespoň nějakými náznaky špatného svědomí, nejsou o moc sympatičtější, což je pardonovatelné u toho, co má představovat samolibého a chladného snoba, ale už podstatně hůře se to skousává u toho, který má být tím „pravým“. Drobným zadostiučiněním tomu, komu hlavní hrdinka připadne stejně protivná, může být alespoň fakt, že vyfasuje spolu s tím „pravým“ i jeho synka, který má být zřejmě také roztomilý. Pro nikoliv americky ujetého rodiče je to ovšem fracek ještě nesnesitelnější, než jeho budoucí macecha. Proti gustu žádný dišputát, ve mně ale trojčící pětileté děcko, které fyzicky napadá dospělé a častuje je hrubými výrazy, aniž by za to z jejich strany bylo jakkoliv pokáráno, ba by mu dokonce byla věnována minimální pozornost, spíš děsí než rozesmívá. Vzhledem k tomu, že se jedná o lehký žánr komedie, bych asi měla s patřičně lehkým pousmáním mávnout nad celou touhle málo povedenou taškařicí rukou, což také nakonec činím. Neodpustím si ale jednu poznámku na závěr: jestli tenhle film byť jen z poloviny reálně zobrazuje stav výchovných metod a rodinných vztahů, jaké panují v současné americké společnosti, pak nám všem nezbývá, než se opravdu vroucně modlit.

Zdroj foto: www.spi-film.cz