Kůže je naším největším orgánem. Rozložená a vyžehlená do plochy by zabrala asi 2 m2, přičemž tvoří asi ¼ naší hmotnosti. Její hlavní funkcí je ochrana vnitřního prostředí organismu. Má však i další úkoly. Často však vnímáme především její estetické vlastnosti.

Kožní projevy a psychika bývají úzce spojeny. Kůže je orgán, kterým se podobně jako svojí tváří a svou postavou člověk představuje svému okolí. Kožní podněty často spouštějí významné emoční reakce a naopak, při psychických podnětech může dojít k významným změnám kůže.

Psychosociální hledisko kožních chorob

Nesporný je psychický vliv na znovuobjevení a zhoršení projevu ekzému. Chronické onemocnění kůže může zvýšit sociální citlivost a vést ke sklonu vyhýbat se společenským kontaktům. Stav kůže může působit jako stresor. Viditelné příznaky kožního onemocnění bývají někdy příčinou sociální stigmatizace. Mohou přerušit osobní aktivity člověka, vést k vyhýbání se kontaktu s jinými lidmi, zasáhnout do vyhledávání zaměstnání, do vztahu k opačnému pohlaví, přátelům. vést k izolaci.

Uplatňují se zde negativní estetické dojmy, štítivost ze strany okolí, stud, pocity méněcennosti, viny a nejistota z budoucnosti.

Nejvíce narušují vzhled nemocného lupénka, ekzém, akné, jizvy po chronických zánětech a popáleninách, keloidy, nadměrné ochlupení. Zvláště v pubertálním období prožívají pacienti při těchto nemocech deprese a úzkosti, často i při vcelku nenápadném postižení kůže.

Svědění

Zvláštním problémem je při některých kožních afekcích svědění. Může vyvolat popudlivost, úzkost, depresi či nespavost. Někdy je postižený vděčnější za odstranění svědění než za vyléčení vyrážky. Pruritus zatěžuje mnohé pacienty více než chronická bolest. Může vést k emocionální labilitě.

Psychika a ekzém

Atopická dermatitis je onemocnění, jehož průběh je výrazně ovlivněn emoční a psychosociální zátěží. Nejčastějším steskem pacientů s AD je svědění, které mnozí pokládají za nesnesitelnější než bolest. Svědění vede ke škrábání, po kterém zůstávají ranky, a při chronickém průběhu i ztluštění kůže a zhrubění kožního povrchu.

Nejvíce problémů obvykle přináší ve školním věku, v dospělosti ubývá akutních projevů, avšak i u nich nacházíme nadměrně suchou kůži s narušením bariérové funkce. Ta reaguje na toxické látky z prostředí, suché klima, chladné počasí a emocionální vlivy. Podle různých autorů až u 70 – 90 % pacientů, u nichž byla atopická dermatitida diagnostikována do dvou let, se její příznaky objevovaly ještě za dvacet let.

Klinické studie prokazují, že dospělí pacienti s atopickou dermatitidou jsou více úzkostní a depresivní ve srovnání s kontrolními skupinami. Úzkost a deprese mohou „spustit“ atopickou dermatitidu, a to zejména zesíleným škrábáním. Toto onemocnění nepostihuje jen samotného pacienta, ale celou jeho rodinu.

Podle připravované knihy doc. MUDr. Jána Praška a MUDr. Růženy Pánkové