Z pohledu geografa dělí naše dvě největší města Prahu a Brno Českomoravská Vysočina. Obdivovaná Vysočina ve své jižní části plynule přechází v Drahanskou vrchovinu, stáčející se před Brnem k severovýchodu. Zde se setkává s Boskovickou brázdou. Právě v těchto místech leží městečko Boskovice, jež dalo jméno celému mikroregionu.

Boskovice nejsou nepodobné mnoha jiným menším moravských městům. Oválné, dlážděné náměstí s dvěmi hlavními dominantami, jakými jsou Městský úřad v hodní části a zrekonstruovaný gotický kostel v části spodní. Zabočíme-li však z náměstí do boční uličky, ocitáme se rázem v jiném městě.

Jediná ulička propojuje dnešní podobu Boskovic se starým židovským městem. Zdejší židovské osídlení je jedním z nejvýznamnějších na Moravě. První Židé se zde usídlili poměrně záhy po založení Boskovic, pravděpodobně od roku 1454 po té, kdy je král Ladislav vyhnal z královských měst. Podstatnou okolností usídlení se stala poloha výhodná při dálkových obchodních cestách. Mimo obchodu se Židé věnovali řemeslu, avšak byli společensky opovrhování.

Díky náboženské emancipaci roku 1848 se boskovická židovská obec změnila v politicky samostatné městečko v vlastním starostou, policií i hasičským sborem. Ze všech obcí na Moravě měly pouze boskovická a holešovická židovská obec samostatný katastr.

V polovině 19 století se Židé stali zakladateli moderní průmyslové výroby. Zde také nastává přesun movitějších z ghetta do křesťanské části města. Původní čtvrt se proměnila v domov sociálně slabších vrstev. V roce 1919 vzniká samostatná židovská obec sloučením s městem. Tragickým vyvrcholení existence této komunity se stala nacistická okupace. Během 2. světové války byli boskovičtí židé takřka vyhlazeni.

Současný vnější vzhled ghetta je pozdně klasicistní a empírový. Stejně jako boskovický zámek. Většina budov se dočkala výraznější obnovy až v 90.letech 20. století. Z dnešních 79 domů je 20 památkově chráněno spolu s kašnou, bránou a masnými krámy.

Nad starým městem se rozprostírá výrazný umělecko architektonický celek - boskovický zámek. S jeho výstavbou začali až koncem 17. století Jan Bohuš ze Zástřizl a jeho choť Zuzana. Zámek stoletími prošel mnoha proměnami až k dnešní podobě čtyř křídlového, dvouposchoďového empírového komplexu s výrazným průčelím. Rozkládá uprostřed rozsáhlého parku. Vnitřní dvůr je lemován arkádami. Vstup ve střední ose vede do průjezdní sloupové síně, z níž je trojramenným schodištěm přístup do prvního patra, kde byly reprezentativní místnosti. V průjezdu mezi sochami s antickou tematikou zasluhuje pozornost mramorová socha sedícího boha Herma.Vstupní trojramenné schodiště je zdobeno antickými sochami i obrazy s alegorickými náměty. V interiéru zámku je zachována domovní kaple Panny Marie Růžencové. O rozlehlosti zámku svědčí několik desítek ozdobných pokojů. Původní vybavení šlechtického sídla zaplňuje 18 sálů s respektováním dobového uspořádání. Zámek do dnes patří k nejkrásnějším empírovým stavbám na Moravě.

Boskovice, jak jsem již zmínili, leží na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny. Na tomto přelomu se ve výšce 460 metrů n.m. se vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu, dominující celému boskovickému kraji. Historie hradu se začala odvíjet v polovině 13. století. Tehdy hrad patřil do majetku rodu pánů z Boskovic. Boskovičtí páni hrad i panství vlastnili až do konce 14. století. Na sklonku 14. století hrad přešel do držení pánů z Kunštátu, kteří byli mimo jiné majiteli hradu Bouzov, nedaleko Moravské Třebové. Za doby jejich panství se začalo se stavbou nového středověkého sídla.

Koncem 15.století se hrad navrací do držení páni z Boskovic, jejichž erb se sedmizubým hřebenem se stal znakem města Boskovic.

V 16. století hrad prochází rozsáhlou renesanční rekonstrukcí. Poslední výstavba probíhá v 18. století, i když jen v podobně přistavěných okolních hospodářských stavení. Záhy již šlechta své hradní boskovické sídlo opouští. Ve 30. letech 18. století je stržena střecha a hradní dominanta boskovického panství je víceméně rozebrána.

V současnosti je z renesačně-gotického hradu snadno přístupná zřícenina, jejíž nejpřitažlivější zajímavostí je téměř 30 m hluboká studna s jediným funkčním šlapacím kolem v České republice. Hradní torzo je oblíbeným cílem nejen pro turisty, výletníky a milovníky historie, ale je také žádaným, atraktivním místem konání každoročních letních hudebně – zábavních openair festivalů.

Zavítali jsme společně do historických částí města sedmizubého hřebene, jako jsou kostel, zámek, zřícenina hradu, nahlédli jsem do historie silné místní židovské obce.

Avšak mylné by bylo domnívat se, že Boskovice jsou pouhou ustrnutou historickou vískou. Právě naopak. Staly se rozvíjejícím se městem, které si váží svého mimořádně krásného prostředí. Nejen díky své geografické poloze, se mohou pochlubit projektem Zelené město.

Mezinárodní projekt spatřil světlo světa v roce 1988, díky iniciativě Světové zdravotní organizace. WHO přizvala ke spolupráci nejvýznamnější evropské metropole. Za dobu trvání projektu vzniklo v Evropě přes 1.100 Zdravých měst a obcí ve 29 zemích, včetně těch, které od roku 1994 začaly vznikat na území ČR. Cílem projektu Zelené město je společné úsilím mnoha států předcházet válkám, epidemiím, čelit přírodním katastrofám. Nalézat nové cesty k postupné eliminaci zjevných i skrytých vlivů, jež ohrožují lidské zdraví a životy. Počátkem je poznání, že život a zdraví člověka jsou tou největší hodnotou, a ochrana i podpora zdraví je nejen právem, ale i povinností každého člověka, stejně jako ochrana životního prostředí, rozvoj a podpora zdravé ekologie.

Sotva opustíme prostory města ocitneme se v samotném srdci boskovické brázdy. Charakterem evokující Českomoravskou Vysočinu, avšak s mírnějším klimatem. Staneme uprostřed přírody, která vyzívá k objevování nesčetných tajů. Ať už brázdíte zdejší kraj pěšky či ze sedel kol, podmaní si vás.

Tak jak zdejší region zve k objevování přírodního bohatství, bohatost českého jazyka zve k hříčce, kolik alternativ názvosloví je možné nacházet.