Před 14 dny, tedy přesně 1. dubna byly k nové sezoně otevřeny hrady a zámky v České republice. Víkendové počasí připomínající spíše povedené letní dny než samý počátek jara vítal ve své slunečné záři, historii obdivující návštěvníky na nejednom z nich.

Projíždějíc okolím Moravské Třebové, zavítala jsem na státní hrad Bouzov, čnící se svojí sytě červenou střechou nepřehlédnutelně do širé, mírně kopcovité krajiny.

Kořeny historie hradu sahají do první poloviny 14. století, k jeho prvnímu majiteli, neznámému šlechtici Búzi z Búzova. Od poloviny 14. stol. byl hrad ve správě pánů z Vildenberka. Na konci 14. století se hrad mění svého majitele a přechází do rukou pánů z Kunšátu. V majetku Kuštátských se Bouzov nachází s malými přestávkami plných sto let, až na práh 15. století.

Pro českou státnost má Bouzov mimořádný význam. Velmi pravděpodobné, i když vědecky neprokázané je, že se na Bouzově narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad. Ten postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic.

Během 15. – 17. století přechází hrad do rukou mnoha, často se střídajících majitelů.

Na konci 17. století pak panství přechází pod Řádu německých rytířů. V jejich 200 let trvající správě hrad spíše chátral. Radikálním obdobím se pro Bouzov stává až přelom 19. a 20. století. Přesně léta 1896 – 1910, kdy arcivédova Evžen rozhodl o zásadní rekonstrukci hradu podle projektu profesora mnichovské techniky Georga J. Hauberissera. V projektu byl respektoval původní půdorys hradu, tím však jeho podobnost s prvotním objektem končí. Řádu německých rytířů byl zkonfiskován na počátku 2. světové války,nebyl uznán jako církevní majetek. Od roku 1945 byl hrad ve správě Národní kulturní komise, Státní památkové správy, (Krajského) Vlastivědného ústavu (muzea) v Olomouci.

Od 1. 1. 1994 je ve správě státní příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.

Interiér hradu je plně vybaven. Z každé místnosti, z každičké chodby je cítit pečlivost s jakou byl při své rekonstrukci zařizován. Dřevěné kazetové stropy i podlahy, řezbářské doplňky jako komody, skříně, křesla, nepřehlédnutelná kachlová kamna ve většině místností, důmyslný tří obvodový vytápěcí systém, na svoji dobu velice progresivní, moderní splachovací toalety, koupelny ve stylu hodném obdivu současných designérů, to vše tvoří celek hodnotného historického mobiliáře se starými řádovými památkami. Mnohé předměty uměleckého řemesla sem byly převezeny až na počátku 20. století z Německa, Itálie a dalších států.

Dominantní prostorou je Rytířský sál. Zdobně vybaven, s bohatou malbou na stěnách, se zobrazením erbů majitelů hradu, dříve sloužil jako shromaždiště členů řádu při mimořádných událostech. V současnosti slouží také jako oddací síň.

Pro svoji zdařilou rekonstrukci, krásné dobové interiéry, historické nádvoří a také pro půvabné okolí, jako jsou hradby hradu a upravený přilehlý hradní park je Bouzov často vyhledávaným filmovým, přímo pohádkových objektem. Kdo z nás by neznal klasickou pohádku natáčenou v prostorách hradu O létajícím ševci a princezně Jasněnce s nezapomenutelným Janem Potměšilem?

Princové a princezny ani na hradě Bouzov dnes již nežijí, koňské podkovy nezvoní o kamenné nádvoří, padací most je stále spuštěn, z hradních medvědů Michala a Ondřeje, do roku 1964 žijících v hradním příkopu, jsou nyní s hradem spjaté exponáty, přesto romantickou atmosférou hrad dýchá stále a rozhodně stojí za návštěvu. Pro někoho i kvůli takovým maličkostem, jako jsou na přední straně hradu umístěné sluneční hodiny, které náš čas, historický i současný měří stále přesně.