Kauza Čunek byla několik měsíců mediálním hitem. Než jím být přestane, nabízíme jeden re-mix.

Když v prosinci 2006 Jiří Čunek vstoupil do elitního klubu naší politiky, prezentoval se jako rázný, neohrožený a tvrdý muž. Svými ostrými slovy i činy, jmenovitě ve vztahu k (vsetínským) Romům, si zde přízeň nezískal. Nicméně u veřejnosti si obstaral takový kredit, že jeho kluboví kolegové a kolegyně zůstali takřka bezmocní. Zelená část elity se distancovala od výroků, ne však od osoby, ostatní prostě mlčeli. Tak se Jiří Čunek usadil na střešní terase českého domu do vlastního (místopředsednického a ministerského) křesla.

Jenže křeslo se pod ním brzy zachvělo. Spršku trestních oznámení, která na něho byla podána v souvislosti s tzv. vsetínskou kauzou, ještě odrazil jeho ocelový deštník, avšak obvinění z korupce, jemuž byl vystaven na začátku roku 2007, ho přece jen zasáhlo.

Chtě nechtě musel vstát z křesla a začít tančit mezi paragrafy, poslaneckými interpelacemi, imunitním výborem Senátu a ovšem i mediálními pastmi. Při tanci se mu občas zapletly nohy – například si několikrát nemohl vzpomenout, kde peníze vzal, a pak to věděl zcela jasně - ale i z toho dokázal těžit. Stavěl se už nejen jako tvrdý, ale i jako spořivý (MF dnes 2.2.2007) či nespravedlivě pronásledovaný (LN, 12.2.2007) muž.

Pokud jde o Jiřího Čunka – muže, pak je třeba zmínit i kauzu, již korupční aféra pohltila, totiž obvinění ze sexuálního zneužívání. Tvrďák a čestňák se uchýlil k osvědčenému „chlapskému“ jednání: kromě toho, že zveřejnil milostné dopisy své sekretářky, znevážil podezření i samou jeho iniciátorku. Jeho výroky v pořadu České televize „Uvolněte se, prosím“ z 8.12.2006 „Viděl jste ji?“ a „Vy byste s ní něco měl?“ dobře zapadly do scénáře zábavy, sexismu i mediálního kontextu.

Zdatný populista a neobratný tanečník jsou ovšem role, které se asi nedají skloubit. Tak se Jiří Čunek během svého krátkého pobytu mezi mocnými několikrát ocitl na samém okraji střechy. Už se několikrát zdálo, že spadne, ale tu ho podržela vlastní strana, tam premiér nebo se - jako správný superman – udržel sám. Dodnes urputně hlásí, že vytrvá a sám neodejde. Přesto, že jeho kreace se líbit přestaly: již na sklonku února se dvě třetiny Čechů a Češek vyslovily pro jeho rezignaci.

Obliba klesá, Čunek však ne a ne. Je otázka, zda ustojí i poslední, xenofobní intermezzo. Znechuceni už nejsou jen zelení, ale i modří, oranžoví, ba i černí…(rozuměj lidovci). Populismus „odhalil“ i politik, který z něho bývá sám podezírán – současný prezident. Už se netřese jen jedno křeslo, ale lehce i celá střecha a i s ní celý klub. Možná se tudíž chystá shoz ze střechy či humánnější výnos dveřmi. I z nich ovšem Jiří Čunek může vyzískat veřejný kapitál – použije-li svůj oblíbený taneční úkrok: to já ne, to oni … (doplň dle potřeby).

Jiří Čunek, sběratel trestních oznámení, jediný stíhaný ministr ve funkci široko daleko, samozvaný odborník na sociální integraci a populista par excellence asi dobrovolně rezignovat nebude. Podle všeho bude odvolán, ač tzv. nespravedlivě. Nechť, důležitější je, aby se Čunek či jeho klon nevrátil stejnými dveřmi.

Politici a političky, kteří kombinují předsudky a rychlá řešení, si nezaslouží obdiv či podporu, natož pak místo ve vládě. Snad se ale tento pádný argument v naší kolektivní paměti neztratí a česká společnost díky němu povyzraje. Nebo radši budeme svědky dalšího zdlouhavého balancování na okraji střechy?

Autor Martin Jára je redaktorem gitY