Volkswagen Polo v letošním roce slaví padesáté narozeniny. Dnes je na trhu již šestá generace a statistiky uvádějí, že v těch předchozích se prodalo více než 14 milionů kusů. To svědčí o jeho oblíbenosti i vitalitě. Dnešní vozy jsou čím dál víc nabité technikou, která má řidiči usnadňovat jízdu a řešit za něho spoustu úkolů. Od řazení, přes navigování k cíli, až po hlídání ekonomiky a bezpečnosti jízdy.

 

To vše může být příjemné pro méně zkušené řidičky, nebo když cítíte, že se nemůžete na jízdu plně soustředit. Pak uvítáte, když to někdo udělá za vás. Ale jsou i řidičky a řidiči, kteří uvítají, že mohou sami vůz plně ovládat a určovat, co bude dělat. Proto jsme uvítali příležitost vyzkoušet si Polo při příležitosti jeho narozenin v naprosto základním vybavení.

 

Můžeme říci, že už dlouho jsme proto neměli v rukou model, který by se tolik blížil počátkům automobilismu jak byl tento. Nicméně, šestá generace modelu, prodávaná od roku 2016, která prošla v roce 2021 modernizací, měla co nabídnout i bez automatické převodovky a některých jízdních asistentů.

 

Exteriér

O exteriéru vozu se dá říci, že se postupem času a generací precizuje.  Je vidět, jak se linie postupně zaoblovaly a zase zahraňovaly podle aktuálně vládnoucích estetických preferencí, ale základní rysy zůstávají stejné.

V této generaci přibyly prvky, které jsou nejen nové, ale byly by dříve i technicky nedostupné. Například horizontální světelná linka, spojující u vyšších výbavových stupňů přední světlomety. To je prvek, který model jednoznačně identifikuje do stáje Volkswagenu a zároveň zvyšuje pasivní bezpečnost při nižší viditelnosti. 

Zadním partiím dominují opravdu velké světlomety, zasahující výrazně do boků vozu. Páté dveře jsou ukryté hlouběji za robustním nárazníkem, ve kterém je dost místa i pro registrační značku. Toto uspořádání snižuje nebezpečí poškození dveří při menším šťouchu, na druhou stranu to ale vysoký práh zvyšuje nakládací hranu vozu a trochu znesnadňuje manipulaci s nákladem, který je nutné přes ni zvedat nejen při nakládání, ale i vykládání.

Interiér

Pro mě bylo potěšitelné, že testovaný vůz byl v naprostém základě, takže ruční řazení, mechanická ruční brzda, panel klimatizace s tlačítky a otočnými knoflíky. Prostě radost pro někoho, kdo chce auto ovládat sám a dělat to jednoduše. Samozřejmě je vůz vybaven některými asistenty, zejména těmi, které nařizuje legislativa EU, ale jejich zasahování do řízení je velmi uměřené a příliš nerozptyluje.

Proti posazu za volantem nelze nic namítat. Jak nastavení polohy volantu, tak sedačky dává šanci najít optimální polohu bez ohledu na výšku postavy. I menší řidičky si tak najdou pozici, která jim umožní vidět vše podstatné na silnici i mít přitom v dosahu přístroje. Jediným pevným bodem tak zůstávají jen opěrky pro ruce ve dveřích, protože základní verze je tak osekaná, že ani nemá opěrku pro ruku mezi předními sedadly. Mezi ně se vešla pouze velká páka ruční brzdy, dva držáky nápojů a odkládací schránka přístupná jak zepředu, tak zezadu.

V kapličce před řidičem je plně digitální displej. Vzhledem k tomu, že testovaný model měl mechanickou převodovku, byl dominantním přístrojem, který se na displeji zobrazoval, otáčkoměr. Ten může pomoci těm, kteří se při řazení neřídí uchem, ale hodnotou otáček na otáčkoměru.

 Hodnota okamžité rychlosti se zobrazuje jako pomocný údaj digitální číslicí, což je pro přehled dostačující. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby se tento údaj zobrazoval i na skle před řidičem, ale head-up displej by při této konfiguraci byl nepatřičným luxusem.

Když mluvíme o luxusu, nejsem si jistý, jestli tak nelze označit ovládání klimatizace. Zde se všechny podstatné stavy a hodnoty nastavují mechanicky pomocí otočných knoflíků. To, na rozdíl od listování na displeji a trefování se na dotyková tlačítka, bych si já jako luxus označit troufnul.

Přestože auto nepůsobí zvenku jako velké, uvnitř je prostoru dostatečně. A to jak vepředu, tak na zadních sedadlech. Je vidět, jak postupem času jednotliví modely rostou a tlačí se na pozice, které dřív zastávali jejích větší sourozenci. V tomto případě si troufám říci, že v dnešním Polu je více místa, než bylo dříve v Golfu. Přestože jsem si při 190 centimetrech posunul sedačku dost dozadu, pro cestujícího za mnou zbylo místa pro nohy dost na to, aby i na delší cestě měl prostor pro změnu polohy. Ani o místo nad hlavou není třeba se bát. V prostoru zadních sedadel kvůli chybějící opěrce mezi předními sedadly schází panel, na kterém jsou obvykle výdechy klimatizace a USB zásuvky pro nabíjení. Zajímavostí této úsporné verze je i to, že opěrák zadních sedadel není dělený, takže se sklápí jako celek. Pokud tedy potřebujete odvézt něco delšího, musíte obětovat všechna zadní místa. Zadní plocha opěráku je plechová, takže snese i horší zacházení nebo náklad, který by mohl obvyklé čalounění poškodit.

Do kufru se má vejít 315 litrů nákladu. Pod podlážkou najdete prostor pro rezervní kolo, dokonce vystlané izolací, chránící lak před odřením pneumatikou. Tu tam ale nenajdete. Místo ní je tam sada lepení.

Pohon

První, co si při jízdě pozorný řidič všimne, je tichý a kultivovaný chod. Ovšem za předpokladu, že po motoru nechcete nic mimo rámec běžné jízdy. To znamená, že řadíte až ve chvíli, kdy si o to řekne, přestože nápověda vás honí udělat to při nižších otáčkách a udržujete ho v trochu vyšších otáčkách. Pak motor nedává najevo trochu traktorový projev, typický pro prakticky každý litrový tříválec.

Pro staromilce je příjemné moci řadit manuálně a zcela tak rozhodovat o všem spojeným s chodem motoru a jízdním režimem. K úplnému štěstí ale scházel šestý převodový stupeň. Pětistupňová převodovka, to už je dnes opravdový unikát. Dá se s ním žít, ale na dálnici by se přece jenom hodila možnost nechat motor běžet v trochu nižších otáčkách, i když 3000 otáček ve 130kilometrové rychlosti ještě není nic limitního.

Od litrového motoru nelze čekat žádné závodní výkony, obzvlášť v případě, že jedete ve více lidech, vezete náklad, nebo dokonce děláte oboje najednou. Na dosažení rychlostních limitů ale stačí a při slušném zacházení se odmění i slušnou spotřebou. Ta se tak může pohybovat od necelých 5 litrů při klidné jízdě po venkově po 6,3 litrů na dálnici. V průměru tak kombinovaná spotřeba s příslušným podílem města dosáhla v našem případě hodnoty 5,9 litru.

Jízdní vlastnosti

Poměrně vysoké pneumatiky na menších ráfcích jsou zárukou pohodlné a měkké jízdy i na rozbitých okreskách, nebo městských kostkách a retardérech. Znamená to, že zatáčky nebudete projíždět tak ostře, ale – upřímně řešeno – k tomu není konfigurace tohoto provedení ani určena.

Podvozek je nastaven optimálně pro jízdu rozumnou rychlostí. Při dodržení pravidel i, jak říká klasik, přizpůsobení jízdy stavu vozovky, se auto odmění klidem, nerušeným hlukem od motoru, ránami od podvozku, ani aerodynamickým hlukem.

Poměrně kompaktní rozměry vozu a slušný poloměr zatáčení umožňují dobrou manévrovatelnost jak v úzkých městských uličkách, tak při parkování. Tomu pomáhá posilovač řízení, který je nastaven spíš pro jemnou ženskou ručku, ale signály od vozovky zvládne předat i ve vyšších rychlostech.

Závěr

O technických a uživatelských parametrech Pola už jsme si řekli dost. Tím, co každého zájemce zajímá až v první řadě, je cena. A o Volkswagenech je vžitá představa, že si za značku a technologii nechají zaplatit.

Aktuálně tak nejlevnější verze tohoto modelu Limited přijde na baťovských 389 900 Kč. Dostanete za to litrový tříválec s výkonem 80 koní, mechanickou pětistupňovou převodovkou, s plechovými 14´´ koly.

Na druhém konci řady je pak verze GTI s dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 207 koní, dvouspojkovým automatem, 17´´ slitinovými koly, kterou si pak můžete vyšperkovat třeba střešním oknem za 23 200 Kč, vyhříváním předních sedadel za 8 300 Kč, nebo zatmavením zadních oken za 5 500 Kč. Pokud byste pak tomuto drobečkovi dopřáli vše, co pro něho výrobce připravil, dostanete se rychle na více než trojnásobek startovací ceny, nad hranici jednoho milionu. A to už je, pro jedno takovéto auto, opravdu řádná sumička.

 

Autor: Jan Švéda

Autor foto: Jan Švéda