Poslední výzkum agentury Synovate odhalil, že drtivá většina amerických rodičů očekává, že si jejich děti budou vydělávat kapesné prací v domácnosti. Rodiče na Kypru naopak učí své potomky o burze cenných papírů. Na Slovensku pak učí, jak používat bankovní účet a kreditní kartu.

Tyto a další zajímavé poznatky pocházejí ze studie provedené mezi 1 596 rodiči 5-ti až 17-ti-letých dětí ve Spojených Státech Amerických, Kanadě, Číně, Kypru, Jihoafrické republice a Slovensku. Rodiče byli dotazováni, zda dávají svým dětem kapesné a jakým způsobem je učí finanční odpovědnosti.

Většina dotazovaných rodičů se domnívá, že je důležité, aby se děti naučily finanční zodpovědnosti. 78 procent rodičů učí své děti, jak šetřit peníze, a 72 procent jim ukazuje, jak porovnávat ceny za účelem uzavření výhodného obchodu. Tato finanční výuka je ze strany rodičů velmi promyšlená. Čtvrtina rodičů ukazuje dětem, jak používat bankovní účet a kreditní kartu, zatímco 54 procent kyperských rodičů učí své děti o trhu cenných papírů.

Manažerka výzkumu Synovate na Kypru, Georghia Paschalides, řekla, že spekulace na kyperské burze cenných papírů v roce 1999 postihly mnoho dnešních rodičů, kteří o rok později utrpěli ztrátu v následném kolapsu burzy. “Tito rodiče neučí nutně své děti, jak investovat na burze, ale hlavně pochopit možná rizika s tím spojená.”

43 procent rodičů zapojuje své děti do procesu spoření na studium. V tomto směru vévodí čínské a kyperské děti (60% a 55 %). Na druhou stranu, 79 % jihoafrických dětí se spoření na vlastní studium neúčastní.

Učit své děti finanční odpovědnosti není pro některé rodiče nikdy brzo: 23 procent dotazovaných takto činí, jakmile je jejich děti začnou žádat o kupování různých věcí. Dalších 23 procent začíná s finanční výukou mezi pátým a osmým rokem dítěte. Naproti tomu v Číně čekají rodiče s výukou o financích do té doby, než je dětem alespoň 13 let.

Claire Braverman, senior více prezident v Synovate Financial Services Practice ve Spojených Státech Amerických, řekla, že pokud jde o peníze, kultury na celém světě odpovídají svým dětem podobným způsobem. “Když děti vidí své rodiče utrácet peníze, začnou být v tomto směru velice zvědaví. A když se začnou učit počítat, jsou ještě zvědavější. Není tedy divu, že se více než polovina dětí ve věku 12 let v těchto zemích učí o tom, jak zacházet s penězi a začínají často tím, že chtějí platit v obchodě, počítat drobné, pomáhat spočítat spropitné v restauraci a nakonec se naučit, jak dělat vlastní nákupní rozhodnutí.”

Tím, že spousta rodičů na celém světě učí své děti, jak šetřit a investovat peníze, Braverman připomíná: “Je lehčí učit děti, když jsou malé, než je nechat, aby vše pochopily až v dospělosti.”

Jak to tedy je s dětským kapesným? Ve zkoumaných zemích se rodiče téměř rovnoměrně dělí podle toho, zda svým dětem kapesné dávají či nikoliv. Jihoafrické a kanadské děti dostávají nejčastěji pevně stanovené kapesné, což uvedlo 34 procent resp. 32 procent rodičů. Naproti tomu, 26 procent čínských a jihoafrických rodičů dává svým dětem jakoukoliv částku, kterou si mohou dovolit jako kapesné. 38 procent amerických rodičů raději svým dětem koupí, co jejich ratolesti potřebují, zatímco 35 procent kyperských dětí prostě dostane peníze, když je chtějí.

Paschalides ze Synovate to přisuzuje válce v roce 1974, která učinila z mnoha Kypřanů uprchlíky. “Řada dotazovaných rodičů zatratilo v této válce své domovy a majetek, když byli sami ještě děti. Většina jich vyrostla v těžkých finančních podmínkách. Kypr se však dnes může chlubit silnou ekonomikou a vysokým životním standardem, takže si rodiče mohou dovolit – a také chtějí – “rozmazlovat” své děti tím, že jim dávají peníze, kdykoliv si o ně řeknou. Oni sami tuto možnost neměli.“

Agentura Synovate také zjistila, že americké děti si většinou musí na své kapesné vydělat sami. 96 procent musí výměnou za kapesné pomáhat v domácnosti, stejně tak jako 86 procent dětí z Kanady, které dostávají kapesné. Na opačném konci nalezneme děti z Kypru (89 %), z Číny (77 %) a ze Slovenska (75 %), které nemusejí pro své kapesné jednoduše hnout prstem.

Darryl Andrew, výkonný ředitel Synovate v Číně, není tímto zjištěním překvapen. “Mnoho z těchto dětí jednoduše nemá příliš času na vykonávání domácích prací, protože množství domácích povinností, které každý den mají, je oproti západním zemím ohromné. Očekává se od nich, že se budou účastnit několika mimoškolních aktivit, jakými jsou hudební či sportovní kroužky nebo soukromé doučování angličtiny a matematiky.”

“Mnoho čínských rodičů věří, že je pro jejich děti do budoucna mnohem lepší účastnit se těchto aktivit namísto vykonávání domácích prací. Tyto děti si na své kapesně jistě vydělaly, ovšem jiným způsobem než je zvykem na západě.”

Některé kyperské děti však často slýchají jednu otázku: 19 procent jejich rodičů – společně s 16 procenty jihoafrických rodičů – se obyčejně ptá, jakým způsobem jejich děti utrácejí peníze. Oproti tomu, 61 % slovenských rodičů je šťastných, když nechají své děti utrácet peníze, tak jak ony sami chtějí.

Kuriozity

● Pokud si to mohou dovolit, kyperští a jihoafričtí rodiče spíše svým dětem koupí drahé věci, po kterých jejich děti nesmírně touží

● 69 procent kanadských a 66 procent amerických rodičů nezapojuje své děti do spoření na studium.

● 30 procent slovenských rodičů – což je více než v kterékoliv zkoumané zemi – učí své děti, jak používat bankovní účet a kreditní kartu.