Zatímco v dávných primitivních dobách pohanské náboženství uctívalo ženu jako bohyni, v dnešní vyspělé době se některé české ženy zdráhají oslavit jediný den v roce svátek žen.

Averze vůči tomuto svátku vznikla díky neslavným oslavám MDŽ v minulém režimu, kdy byl tento svátek slaven jako “pracovně státní “. Všechny ženy dostávaly v práci od ROH dárky: květiny, bonboniéry, ručníky, mýdla apod. Děti ve školách vyráběly maminkám přáníčka. Chystali se podnikové oslavy v zasedacích podnikových místnostech či restauračních zařízeních. Některé ženy tak vnímají tento svátek jako výsadu doby totalitní a mají strach, aby si jeho oslavou nezadaly s bývalým režimem. Jiné zas zavrhují tento svátek díky špatným vzpomínkách, protože jejich muži slavili MDŽ se svými kolegyněmi a nikoliv s nimi.

Kam nemůže čert, nastrčí ženskou

Odpůrkyně MDŽ ani netuší, jak svým odporem nahrávají mužům Podporují totiž patriarchální žebříček hodnot neboli touhu mužů ovládnout svět a postavit ženu do podřadné role. Likvidace pohanského kultu ženy – bohyně se projevila především hysterickým honem na čarodějnice, kdy bylo na hranicích upáleno mnoho nevinných žen, které se staly obětí mužské pomsty (viz film Miloše Formana Goyovy přízraky). Ženy byly úmyslně osočovány ze spojení se satanem, aby kult ženy bohyně byl nahrazen spojením žena - ďábel.

Odpůrkyně MDŽ skočily mužům na špek.

Všechny zarputilé aktivistky brojící proti MDŽ skočily mužům na špek a podráží tak nohy nejen samy sobě, ale i emancipaci. MDŽ není svátkem ani výmyslem minulého režimu, ale vybojovaly si ho chicagské švadleny a posléze ženy po celém světě v boji za lepší pracovní podmínky a rovnoprávnost. Demonstrovaly za volební právo, konec diskriminace v zaměstnání, zkrácení pracovní doby i zákaz dětské práce. A jelikož diskriminace něžného pohlaví stále trvá i ve vyspělých kapitalistických státech (nižší platy, vyšší nezaměstnanost žen kvůli mateřství, domácí násilí, obchod se ženami ), nehodí se mužskému světu tento svátek do kalendáře.

Socialistický boj není hanbou

Páni tvorstva tak šikovně oblékli MDŽ do zprofanovaného slova socialistický, nejen díky minulému režimu ale také díky původu svátku. Za vznikem MDŽ stojí socialistická strana USA a konference socialistických organizací v Kodani. Jenomže, kdo jiný by měl bojovat za lepší pracovní podmínky? Kapitalisté? Těžko! Ti přeci nebudou rušit 12 a více hodinou pracovní dobu, anebo zvyšovat ženám platy. Dnes se v Čechách, kde se v některých firmách vracíme zpět k dřevnímu kapitalismu, nehodí připomínat, jak těžké pracovní podmínky měli lidé v dobách dřevního kapitalismu a jak těžký byl boj za lepší pracovní podmínky např. osmihodinovou pracovní dobu.

Slovo socialistický je v současné době vnímáno jako totalitní. Ovšem tento přívlastek mu přiřkli pánové neprávem. Socialismus byl původně koncipován jako demokratický režim, v němž měla většina - zaměstnanci vládnou menšině - zaměstnavatelům. Ovšem bohužel nikde ve světě neměl šanci dostat se k vládě demokratickou cestou. Všude byl dosazen diktátory. A tak dochází k paradoxu, že v socialistické Číně mají pracovní podmínky dřevního kapitalismu.Dokonce mají určeno kolikrát denně mohou odejít na WC. a ženy, které menstruují, musí nosit červenou pásku, aby mohly na WC víckrát než je povolený limit.

Boj socialistických stran za lepší pracovní podmínky nebyl bojem flákačů, či a asociálů za nic nedělání, ale vykořisťovaných pracovníků pracujících od nevidím do nevidím za almužnu, která jim nestačila ani na základní živobytí. Ženy tak bojovaly za své právo na slušný život, rovnoprávnost i právo ženského světa na lepší vztahy ve společnosti.

Mužská finta jak zdiskreditovat ženský svět.

To muži si rozdělili svět na levicový a pravicový, aby věděli s kým a proti komu mají bojovat. Jenomže my ženy nechceme bojovat, chceme se bránit proti diskriminaci, chceme, budovat dobré společenské vztahy, protože máme sociální cítění, cit pro potřeby druhých. Chceme lepší svět pro své děti, bez válek. Sociální či socialistický - společenský není špatný svět, ale ženský svět dobrých vztahů, vzájemné pomoci, soucítěni se slabšími a nemocnými. Naopak pravicový mužský svět dravého soutěživého individualismu, touha po moci a mamonu, která se neobejde. bez válek je hrozbou pro zkázu světa.

Proto se slovo socialistický a sociální původně odvozené od slova společenský nehodí do mužského bezohledného světa. Proto těmto slovům dal odpudivý háv, aby se od něj distancovaly i ženy. Pánům tvorstva se velice hodí, že toto slovo zprofanovaly totalitní režimy, jenomže v jejich čele stáli zase muži - diktátoři, takže to slovo zdevastovali opět páni tvorstva, aby tím zasadili ránu ženskému sociálnímu světu.

Oběti mužského světa

Mužům nezáleží na stavu společnosti, ale na jejich vlastním prospěchu, ženský soucítí sociální svět je brzdou v jejich dravém bezohledném rozletu. Proto mužský svět upaloval na hranicích nejenom kult ženy, ale upálil i pozitivní význam slova sociální. Jedním z důkazů je hanlivé slovo socka, které se vysmívá chudobě a potažmo i ženám, protože diskriminace žen při přijímacím řízení zazařuje mezi socky především ženy.

Obětí pánského dravčího světa jsou i partnerské vztahy, které se rozpadají jak na běžícím pásu. Honba za vítězstvím :kariérou a mamonem vyřazuje vztahy na vedlejší kolej jako nežádoucí překážku. Ženský svět mírumilných dobrých společenských a rodinných vztahů se hroutí. Bohužel často k tomu přispívají i ženy, protože přistupují na pravidla mužského dravého světa, např. i tím že bojkotují MDŽ jako svátek ženského boje za rovnoprávnost.

Socialistická vzpoura za lepší pracovní podmínky žen či sociální cítění není hanbou, ale touhou po lepších společenských vztazích, aby se naše děti jednou v tom mužském dravém světě vzájemně nepobily.