V zásadě se přitom jedná o svátky putovní, protože putují z kultury do kultury a nakonec jde vždy o jedno – uctít památku zesnulých. A nakonec ani „přivandrovalý“ Halloween nám není historicky úplně cizí. Jak to tedy s těmi svátky je?

 

Abychom se dopátrali původu těchto svátků právě u nás, musíme si uvědomit, že v České kotlině se potkávají dva základní evropské kulturní okruhy a to primárně okruh barbarský (germánské, keltské a slovanské kmeny) a sekundárně okruh antický (Řím, Řecko, Orient), Po jejich kořenech se tedy nejprve poohlédneme podle data, kdy je slavíme tj. na přelomu z října a listopadu.

foto / Pexels

Keltský Samhain (ze staroirského samain)

A vidíme, že v barbarské, přesněji keltské tradici, na toto období připadá svátek Samhain, tzv. keltský Nový rok. Je to jeden z tzv. čtvrtících svátků, tj. svátků ležících uprostřed mezi rovnodenností a slunovratem. Dalšími takovými čtvrtícími svátky jsou Hromnice (2. únor), Beltain (1. květen) a Lugnasad (1. srpen). Samhain je vymezený jako svátek střetu světla a tmy. Proti tmě se vyrábějí lampičky a zapalují světla. Původně se k tomuto účelu používala všeobecně dostupná a levná řepa či tuřín. Dýně přišly až později. K těm se váže původně irská pověst o Lakomém Jackovi, kterého nepřijalo nebe, ale nemůže přijít ani do pekla, protože přelstil čerta. A tak navěky bloudí po světě a je mu třeba posvítit na cestu.

Dušičky a všichni svatí

Keltové věřili, že v době Samhainu, tj. v noci z 31. října na 1. listopadu, je opona mezi těmito světy obzvláště tenká a dá se jít projít, což ostatně u Keltů platilo i pro letní slunovrat. Nastupující křesťanství si pohanské svátky často přisvojovalo a ze Samhainu udělalo nejprve svátek Všech svatých, nejen těch známých, ale i těch, „o jejichž svatosti ví jenom Bůh“. Původně se tento svátek jako svátek všech mučedníků slavil v Byzanci ve 4. století, a to začátkem léta, tedy v návaznosti na antický kulturní okruh, Východokřesťanské církve si tento svátek takto ponechaly, západokřesťanské jej v 7. století, kdy začala christianizace barbarské Evropy, přesunuli na 1. listopad.

Tzv. Dušičky čili Památku věrných zemřelých slavených 2. listopadu chytře koncem 10. století zavedl opat Odilo, aby tak posílil svátek Všech svatých proti tehdy ještě přetrvávajícím pohanským tradicím. Chytré to bylo proto, že cizí svaté se leckomu uctívat nechce, ale připomenout si své mrtvé považuje za správné snad každý.

Zvyky a pověry

Tradičně se s tímto obdobím pojí i určité zvyky a pověry. Obecně nejčastější je údržba a sváteční výzdoba hrobů. Ale také se peklo zvláštní pečivo z kynutého těsta, tzv. dušičky, často s makovou či ovocnou náplni, v různých tvarech, např. ve tvaru kostí či hnátů nebo rohlíčků. S tím souvisí i svatomartinská tradice průvodu se světýlky, která se u nás za socialismu hladce překlopila do lampionových průvodů pořádaných k připomenutí Velké říjnové socialistické revoluce, jak si mnozí ještě možná vzpomenout. V anglosaském světě je zase obvyklý halloweenských strašidel, který se dnes objevuji i u nás. Také je dobré vzít si na sebe v této době něco z kožešiny. Zlé síly si pak člověka, kterému by chtěly škodit, spletou se zvířetem. A to nechají na pokoji.

Zapomenuté rozálie

V této souvislosti je ale vůbec nejzajímavější to, že kdybychom se drželi římské tradice, pak bychom na mrtvé vzpomínali začátkem léta při slavnostech zvaných rozálie a stejně jako tehdy Římané bychom hroby zdobili růžemi nebo fialkami.

 

napsala Jitka Lenková

zdroj: Wikipedia, I.Karrer: Zvěrokruh a lidový rok, internet, archiv autorky