Večer jsem usínala s příjemným pocitem, že všechny naplánované úkoly toho dne jsem zvládla a dohnala jsem i resty z předešlých dní.

Je tmavá noc a mě probudila bolest, která se rozlévala po celém těle. Co se to děje? Vždyť ještě večer mi nic nebylo a nyní mám celé tělo jako z olova. Mrknu na svítící číslice budíku. Je teprve půl druhé v noci, sbohem spánku. Všechny klouby bolí jako čert, svalstvo také, do hlavy tepe ze všech stran snad tisíce kováříčků a vlasy spolu s košilí jsou nalepeny na mém těle. Horečka se zabydlela v mém těle a střídá chvíle velkého horka a zimy, kdy mi cvakají zuby.

„Co je ti?“ zeptal se rozespalý manžel.

„Jsem jak rozlámaná a bolí mě celé tělo, ale snad to do rána přejde.“

„Tak to si jen myslíš, protože máš pořádnou chřipku, jak podle učebnice. Jdu ti udělat pití a přinesu prášky a taky ti pomůžu vyměnit povlečení, abys byla v suchu,“ řekl manžel a odcházel do kuchyně . Vzdálený zvuk jedoucího auta pod okny přidával na síle kováříčkům, kteří stále tepali do mé hlavy jako o závod . Každý nádech a výdech pálí v krku jako oheň. Necítím se zrovna moc dobře, snad ráno bude lépe. Vždyť mám „jen“ chřipku.