Jeden chudý skotský rolník jménem Fleming, při práci uslyšel volání z nedaleké bažiny. Zahodil nářadí a běžel tam. Uviděl chlapce, který se topil v bahně. S nasazením vlastního života ho zachránil.

Druhý den u jeho zahrádky zastavil luxusní vůz. Z něho vystoupil elegantně oblečený pán.. „Zachránil jste život mému synovi,“ řekl a podal rolníkovi ruku. „Jdu se s vámi vyrovnat.“ „Nemohu přijmout peníze,“ odvětil rolník. „Byla to přece pomoc bližnímu.“ „Tohle je váš syn?“, zeptal se šlechtic, když se ve dveřích objevil rolníkův syn. „Ano,“ řekl rolník hrdě. „Dovolte tedy,“ řekl pán, „abych se vám alespoň odměnil tím, že vašemu synovi poskytnu stejné vzdělání, jaké se dostane mému synovi.“

A tak se stalo. Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol a po čase promoval na Lékařské fakultě St. Mary's Hospital Medical School v Londýně. Jmenoval se Sir Alexander Fleming a posléze dosáhl světového věhlasu jako vynálezce penicilinu. Syn šlechtice dostal jako dospělý těžký zápal plic. Jmenoval se Sir Winston Churchill a život mu zachránil penicilín...

Tento příhěh, který mi přišel e-mailovou poštou, jen pozvrzuje přísloví, že vše, co člověk pro druhého udělá, se mu jednou vrátí. Otázkou zůstává kdy. Jedni očekavají odměnu co nejdříve, jiní, trpělivější, se smíří s tím, že to bude později. Většina lidí ale, pokud odměna nepřijde včas, na osud zanevře. „Takovej mizera, a jakej má nádherněj život,“ slýcháváme z nazlobených úst. „Peníze se mu hrnou ze všech stran..." Jenže jde jen o úhel pohledu. Jinak vnímá čas materialista, jinak bigotní křesťan, jinak člověk věřící ve více životů....

Z připravované knihy Libuše Čihákové "Moje zvěř a já "