Byl vysoký, urostlý, měl pohlednou tvář a charisma, ovládal několik jazyků. Ideální předpoklad pro kariéru filmové hvězdy. Ano, řeč je o Newyorčanovi Alexanderu Crichlowu Barkerovi Jr., který se později pod jménem Lex Barker proslavil v USA jako Tarzan a v Evropě jako Old Shatterhand.

Přestože odešel do hereckého nebe v pouhých 54 letech, stihl toho za svůj život jako jen málokdo. Studoval na prestižní univerzitě, bojoval ve druhé světové válce, žil v USA a v několika zemích Evropy, hrál ve filmu i divadle, natočil 53 filmů a ještě se pětkrát oženil.

Ben Gage, Esther Williams, Arlene Dahl a Lex Barker (vpravo) na 23. výročním udílení cen Akademie v divadle Pantages v Los Angeles / Wikimedia Commons, Public domain

První Lexova žena

Poprvé se oženil v roce 1942. Jako dvaadvacetiletý major si vzal si dceru bohatého průmyslníka Constance Thurlow a v témže roce se jim narodila dcera Lynne. Ještě spolu měli syna Alexandera, ale v roce 1950 už se rozváděli. V té době byl Lex vytíženým filmovým hercem, který šel z jedné role do druhé. I když si nemohl stěžovat na nedostatek fanynek, teprve Tarzan z něj udělal opravdový sexuální symbol.

„Sexy Lexi“

Do spoře oděného Tarzana v podání atletického Barkera se takřka přes noc zamilovaly nejen tisíce obyčejných žen, ale i hollywoodské hvězdy. Ne náhodou pátá a poslední Lexova manželka „Tita“ Carmen o něm do tisku pronesla: „Jeho tělo bylo perfektní. Pevné jako skála.“ Barkerovi se začalo říkat „Sexy Lexi“ a postelových nabídek dostával tolik, že je nestačil ani odmítat. I když mu to příjemné nebylo, občas podlehl, a tak to v jeho manželství začalo logicky okamžitě skřípat. Zástupy ctitelek sílily a Lexova nevěra se opakovala, až vše vygradovalo v rozchod s Constance. Jen co jejich rozvod nabyl právní moci, už stál dvaatřicetiletý sexsymbol před oltářem s herečkou Arlene Dahl.

Druhé a třetí manželství

Neuběhly však ani čtyři měsíce od svatby a Barker podlehl kouzlu Lany Turner, což byla tehdy jedna z nejzářivějších hvězd Hollywoodu. Po sedmi měsících se tedy opět rozvedl a v roce 1953 se stal Laniným manželem. Tou dobou točil různé westerny a kriminálky, protože se rozhodl po pěti snímcích o Tarzanovi s touto rolí rozloučit. Jak v jednom rozhovoru pro americký tisk uvedl, nechtěl být spojován jen s jednou postavou. I když mu další snímky nepřinášely takovou slávu jako Tarzan, byl Lex šťastný, protože s Lanou čekali potomka. Jeho žena však dítě potratila, což Lexe ranilo a dostalo do depresí. A ty bohužel začal řešit nejméně vhodným lékem – alkoholem, z jehož vlivu se pak až do své smrti nikdy úplně nevymanil.

Alkohol Barkerovi pomáhal i vydýchávat krizi v manželství s Lanou. Hollywoodská hvězda, také zasažena potratem, totiž konečně Lexovi ukázala svou pravou tvář. V Hollywoodu Turner neblaze proslula častým střídáním partnerů a také tím, že se otázce počtu svých milenců nikdy nevyhýbala. S celkem sedmi muži prošla osmi manželskými svazky. Zdrcený Barker pil, netočil a nevydělával a do toho od Lany pořád poslouchal: „Úspěšný muž je ten, který vydělá víc peněz, než může žena utratit. Úspěšná žena je ta, která dokáže takového muže najít.“ Po čtyřech bouřlivých letech se konečně rozvedli.

Cesta do Evropy

Hollywood už o Barkera nejevil takový zájem. Navíc znechucený posledním vztahem, rozhodl se ctižádostivý herec hledat štěstí v Evropě. Lexovým novým domovem se stala Itálie. Začal hrát v mnoha dobrodružných filmech, westernech a kriminálkách. Dostalo se mu tam ovšem i obrovské cti. To když ho Federico Fellini obsadil do Sladkého života. Barker si tak zahrál po boku Marcella Mastroianniho a snímek se stal v jeho filmovém životě metou.

Osudová žena

Starý kontinent byl Barkerovi nakloněn. Samozřejmě i proto, že mluvil anglicky, francouzsky, německy, španělsky a italsky. Poznal tu však novou lásku, se kterou se v roce 1959 oženil. Byla jí půvabná švýcarská studentka herectví Irene Labhardt, jež se mu stala osudovou. Lex miloval Irene ze všech svých manželek nejvíc. Přestal „sukničkařit“ a potom, co mu porodila syna Christophera, se věnoval jen rodině. A byla to právě jeho čtvrtá žena, která rozhodla o Lexově osudu slavného představitele Old Shatterhanda.

Tři roky po svatbě se Barker na jednom večírku seznámil s německým producentem Horstem Wendlandtem. Urostlý a charismatický Američan ho zaujal natolik, že mu nadšený Němec okamžitě nabídl roli Old Shatterhanda v připravovaném snímku Poklad na Stříbrném jezeře. Když Lexovi nastínil, že se jedná o western, který plánují Němci točit v Chorvatsku a kde hlavní roli indiána dostal Francouz, asi nikoho nepřekvapí, že ho nabídka nijak neoslnila. Navíc ve westernech už nechtěl hrát. Jenže Lexova manželka Irene to viděla jinak. „Přemluvila mě nakonec Irene, když si se mnou četla scénář. Líbilo se jí, jak moc je postava Old Shatterhanda šlechetná, že mi bude slušet a že už se teď těší na ten film. Vzal jsem to jenom kvůli ní a chtěl jsem jí ten film dát jako dárek k narozeninám…“ řekl tehdy Barker pro německý tisk.

Žádné narozeniny už se ale nekonaly a úspěchu svého muže coby Old Shatterhanda se Irene také nedočkala. Lexova milovaná žena bojovala dlouhý čas s leukémií. Naposledy usnula po boku své lásky a ráno už se neprobudila. Stalo se tak v létě roku 1962, kdy Lex ještě natáčel Poklad na Stříbrném jezeře.

Pátá Lexova žena

Se smrtí manželky se nemohl vůbec smířit. Jeho blízcí si dodnes pamatují Barkerova slova, která pronášel na každém rohu: „Být sám? To je jako být mrtvý!“ Samota a stesk ho ubíjely a po natáčení se vracel k alkoholu. Dva roky jen pracoval a společnost žen nevyhledával. Natáčení mayovek bylo v plném proudu, protože si fanoušci žádali stále nové a nové filmy. Lex šel tedy z filmu do filmu – v roce 1965 hrál dokonce v pěti mayovkách. Ve stejném roce také poznal novou ženu, které zakrátko navlékl snubní prstýnek. Lexovou pátou manželkou se stala španělská Miss Carmen „Tita“ Cervera.

Návrat do domoviny

Koprodukční dobrodružné filmy podle předloh Karla Maye natáčel Lex do roku 1968, kdy se jako Old Shatterhand dostal se svým pokrevním bratrem Vinnetouem do Údolí smrti. V Evropě se z něj stala megahvězda (v Německu jej v roce 1966 dokonce vyhlásili nejpopulárnějším hercem), ale doma ve Spojených státech o něm už nikdo nevěděl. Přesto se tam koncem šedesátých let vrátil, aby se pokusil o comeback. Avšak marně, v roce 1972 zaujal nejvíce rozvodem s bývalou španělskou Miss. Sám Lex požádal po sedmi letech manželství s Titou o rozvod, který však už nikdy nenabyl právní moci.

Poslední Lexova žena

Jen několik měsíců po rozvodu se po jeho boku objevila americká herečka Karen Kondazian, se kterou se zasnoubil, a schylovalo se k šesté Lexově svatbě. Na tu už ale také nedošlo.

Když šel Lex 11. května 1973 za svou Karen, na Lexington Avenue, jedné z nejrušnějších ulic Manhattanu, se mu srdce náhle zastavilo. Jen pouhé tři dny po jeho čtyřiapadesátých narozeninách. Milující Tita pak exmanželovy ostatky nechala z USA převézt do Španělska, kde Lexe pohřbila v blízkosti jejich společného sídla.

Přátelé na Lexe Barkera vzpomínají jako na neobyčejně vlídného a vzdělaného muže, jenž nade vše miloval lidi. Pierre Brice (Vinnetou) o svém hereckém kolegovi prohlásil, že byl neobyčejně lidský, skromný a přátelský. Marie Versini (Nšo-či) se zase svěřila, že Lexe platonicky milovala: „Byli jsme velcí kamarádi, Lex byl opravdový gentleman.“

 

Napsal Lukáš Mucha

Zdroj: Michaela Remešová, Roman Schuster (Vinnetou žije!, 2012)