Jistě každý zná ten pocit, když nastoupí do nového zaměstnání. Ať je to první práce hned po škole anebo přestup jinam, za lepším. Lomcují s vámi emoce. Ať jde o strach z nového, velká očekávání, snaha zapadnout a ukázat, co ve vás je a v neposlední řadě dokázat sobě, že jste pro tuto práci ten pravý a touha být na sebe hrdý. To vše má jedno společné a to je snaha vydat ze sebe maximum. I když toto rčení dostalo během používání mnohdy až pejorativní nádech, je v něm stále kus pravdy. Nové koště prostě a jednoduše dobře mete. Ale právě touto snahou o ukázku všech vašich schopností a dovedností, snahou ve všem vyhovět a snažit se říkat „ano“ na veškeré zadané úkoly, učit se, jak fungují tamní systémy, snažit se ukázat, že jste týmový hráč, stíráte pomyslnou hranici mezi prací a volným časem. Pak se totiž jednoduše stane, že vaše práce najednou netrvá běžných 8 hodin, ale klidně 10 a že to tak není pouze v začátku, ale i po zkušební době, či po roce, co tam pracujete.  A nemylte se, že se vás to netýká, že jde pouze např. o osamělé lidi, kteří nemají kam spěchat, ale tohle tempo klidně sundá i ty i s milující rodinou a prací, která je opravdu baví, tedy navenek s ideálním životem.

 

Ačkoliv tyto potíže jsou spíše spojovány s výkonem určitého povolání, málokdo si uvědomuje, že ženy nejsou pouze zaměstnány ve své práci, ale také v domácnosti. Zastávají své vlastní povolání a ještě jsou matkami, hospodyněmi, kuchařkami atd. K tomu by přeci žena měla pečovat také o svůj vzhled, být upravená a reprezentovat svého partnera. Stres se stejně jako nesplněné úkoly hromadí. Obecně platí, že syndromem vyhoření bývají nejčastěji postiženy ženy, které veškerý svůj čas a energii věnují péči o druhé a své vlastní potřeby zanedbávají. Pak ale u všech takto vytížených lidí nastane moment, kdy ve své práci začnou vydávat více energie, než přijímat a to je začátek cesty k burnout syndromu, česky syndromu vyhoření.

foto / Freepik

„Duševní bolest je horší nemoc než tělesná. To věděl už římský filozof a dramatik Publilius Syrus. Tendence podceňovat signály vyčerpání, různá varování vyplývající nejen z našich vlastních pocitů vypětí, ale stejně tak ignorovat reakce našeho okolí, může být i fatální. Je to stejné, jako kdybychom přetočili vlastní vnitřní hodinový strojek. Jakmile v něm něco praskne, náprava je složitá. A přitom někdy stačí tak málo. Pečujme o své duševní zdraví stejně tak, jako o své zdraví tělesné,“ říká PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové.

Nepodceňte varující příznaky těla

První varování většinou pocítíte již v samotném zaměstnání. Jde o postupně klesající pracovní tempo, větší počet chyb a slábnoucí kvalitu práce. To vede samozřejmě k vnitřní nespokojenosti a reagujete podrážděně až vztekle i na malé podněty. Chováte se konfliktněji a míváte pocit nedostatečného ocenění. Postihuje vás skleslost, sklíčenost a to může vést až k depresi. Cítíte pocit bezmoci, prázdnoty a toho, že nic nemá smysl. Stahujete se víc do sebe a začnete omezovat kontakty s jinými lidmi. Často se tím můžete dostat do situace, kdy budete hledat doping, který se zdánlivě nachází v alkoholu, návykových látkách nebo v přejídání. To jsou tedy nastíněné psychické změny a hrozby, z fyzických příznaků to pak mohou být například silné bolesti hlavy, únava, nekvalitní spánek, žaludeční potíže nebo zvýšený krevní tlak. Pokud cokoli z toho cítíte, vaše další cesta by měla vést ke kvalifikovanému psychologovi, který s vámi pocity rozebere a společně najdete cestu k jinému způsobu života.

Ale tomu všemu se dá předejít

To vše, co jste četli, zákonitě vede k závěru, že zdravé hranice jsou potřeba. Pomáhají vám soustředit se na práci, zároveň si vytvořit více času na osobní život a to vše v důsledku snižuje stres. Lépe se samozřejmě nastavují, když jste zrovna nastoupili do nového zaměstnání, ale na změnu není nikdy pozdě. Proto pokud se bojíte, že vás práce pohlcuje nezdravým způsobem a máte pocit, že nemáte dostatek času na svůj osobní život, nabízíme vám několik tipů, jak svůj pracovní a osobní život trochu vybalancovat.

• nastavte si priority

Samozřejmě, teď si řeknete, že přeci vaší prioritou je kvalitně pracovat v běžných pracovních hodinách a zároveň si užívat osobní život s vašimi koníčky, rodinou a přáteli. Ono to ale není tak jednoduché. Chce to říct si konkrétně, co je pro vás důležité v těchto jednotlivých částech. Tedy: Chcete pracovat na povýšení, nebo dokončit všechny ty drobné úkoly, které se vám neustále hromadí? Chcete věnovat čas pouze sobě, rodině a více se vídat se svými přáteli? Jednoduše si řekněte, co je pro vás ta priorita a začněte ji naplňovat v práci i mimo ni.

• pracujte efektivně

Podle odborníků na produktivitu je dobré rozložit si své pracovní úkoly do několika kategorií.

1. Co daný den musíte udělat (to jsou ty priority výše)
2. Co můžete odložit
3. Co můžete delegovat na někoho jiného
4. Co můžete úplně vypustit.

Každý den rozhodně dbejte na to, abyste splnili č. 1. Vedle toho k efektivitě pomáhá pracovat kratší úseky intenzivněji. Udělat si přestávku alespoň každých 90 minut. Ne příliš dlouhou, stačí pár minut. Pomůže vám to.

• buďte pánem svého času

Nastavte si svůj čas, kdy budete pracovat. Sami si určete hranice. Např. budete pracovně na příjmu pouze do pěti hodin odpoledne. Pokud někdo bude trvat na pracovním hovoru v šest večer, slušně ho odmítněte, že pouze do pěti hodin, nebo pak až další den ráno. Zároveň potom, co přestanete pracovat, neustále nekontrolujte své e-maily a telefon. Počkají do rána. Jednoduše buďte striktní ohledně svých hranic týkajících se toho, kdy jste pracovně k dispozici.

• dodržujte pracovní dobu při práci z domova

Pokud pracujete z domova, platí pro vás stejná pracovní doba jako v zaměstnání. Doma víc hrozí, že dojde k prolnutí pracovního a osobního času. Je tedy zásadní, vytvořit si pracovní prostor, který zákonitě nemusí zahrnovat rovnou celou místnost jako pracovnu, ale bohatě postačí pracovní stůl. Mimo něj prostě nepracujte. A jakmile od něj odejdete po pracovní době, už se k němu nevracejte, dokud vám opět nezačne pracovní doba.

• naučte se říkat „ne“

Nechtějte po sobě nemožné, ale ani nedovolte, aby to někdo chtěl po vás. Pokud dostanete z vedení pokyn, že máte něco splnit v nereálném časovém termínu, řekněte, že si chcete být jisti kvalitně odvedenou prací, na kterou potřebujete více času. Případně, jestli na daném úkolu může někdo pracovat s vámi. Jednoduše nabídněte alternativu. Nyní stačí vytrvat a být si vědomi toho, kam stanovováním svých hranic míříte. Zejména myslete na to, že váš život je ve vašich rukou.

Pro osoby se syndromem vyhoření je typické, že jsou enormně citliví na potřeby ostatních lidí. Nedokáží odmítnout prosby a žádosti, a to ani v případě, že je mohou splnit jen za cenu velkých obětí. Často mají pocit, že pokud někomu odmítnou pomoc, ztratí tak svou cenu. Velkým nebezpečím syndromu vyhoření je skutečnost, že se dostavuje plíživě a dlouho si nemusíte vůbec všimnout, že s vámi není něco v pořádku. Čím později začnete hledat odbornou pomoc, tím složitější pro vás bude cesta zpět.

napsala Gabriela Horáčková

zdroje:

https://www.zzmv.cz/syndrom-vyhoreni

https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/zastavte-syndrom-vyhoreni-driv-nez-ublizi-vasemu-zdravi.A110505_151325_zdravi_abr

https://www.marianne.cz/zivotni-styl/jak-si-nastavit-zdrave-hranice-mezi-pracovnim-osobnim-zivotem-mame-pro-vas-5-tipu

https://www.galaxy.cz/blog/mate-pocit-vyhoreni--avs-vas-zregeneruje-i-nastartuje/?gclid=EAIaIQobChMIyvaLvZvH_AIVlKnVCh38pQ7HEAAYASAAEgIo8vD_BwE

https://www.idnes.cz/xman/styl/syndrom-vyhoreni.A110210_141034_xman-styl_fro

https://www.feminus.cz/blog/zdravi/jak-bojovat-se-syndromem-vyhoreni/?gclid=EAIaIQobChMIyvaLvZvH_AIVlKnVCh38pQ7HEAAYAyAAEgLfRvD_BwE