Období husitství bývá v naší historii vnímáno poněkud schizofrenně. Jedni v husitství viděli náboženskou revoluci, jiní, zejména v pojetí marxismu, zase mocné všelidové vzepětí vykořisťovaných mas proti vykořisťovatelské elitě, jiní zase naopak duchovní obrodu a vrchol naší tisícileté historie… Podívejme se však na jednu z nejvýznamnějších postav tohoto hnutí, a to přímo na jeho „původce“, mistra Jana Husa, výročí jehož upálení si v těchto dnech připomínáme.
Zcela prapůvodním cílem Husova vystupování proti praktikám soudobé církve byl záměr církev napravit. Hus se zasazoval o reformu církve, která byla prodchnuta korupcí, papežským schizmatem, tedy situací, kdy úřad papeže zastává více papežů na různých místech, dále nesmírným majetkem spojeným se světskou mocí (ač církev hlásala život v chudobě a v pokoře) a v neposlední řadě nestoudným a nemilosrdným odíráním lidu z nejnižších společenských vrstev.
ilustrační
Hus nebyl žádným nedoukem, nýbrž velice vzdělaným teologem, jenž vyučoval na pražské univerzitě a v letech 1409 – 1410 byl dokonce i jejím rektorem. Své názory uměl velice dobře obhajovat. Byl to nejen vynikající kazatel, ale všestranně nadaný muž, také schopný literát, zejména co se výkladu Písma týče, a v neposlední řadě rovněž i jazykovědec, z jehož pera se nám dochovaly i jazykové úpravy soudobé češtiny. Z českého pravopisu odstranil spřežky a navrhl diakritická znaménka.
Jan Hus se z pohledu mocných církevních hodnostářů provinil vůči církvi zejména tím, že své názory hlásal veřejně laikům a podněcoval tak široké proticírkevní nálady. Avšak příčin Husova kacířství bylo víc. Proti církvi stál argumentačně skvěle vyzbrojený protivník, navíc v Čechách velice vážený. Pokud by se ho podařilo přesvědčit, aby veřejně odvolal své názory, znamenalo by to otřes celého reformního husitského hnutí.
A tak dne 11. října roku 1414 nastoupil mistr Jan Hus svoji poslední cestu z hradu Krakovec do Kostnice, kam byl pozván římským králem Zikmundem, aby zde před církevním koncilem mohl přednést své teze a dokončit tak svůj velký spor s církví, který vedl v podstatě již od roku 1410, kdy na něj byla uvalena klatba jako proti zavilému kacíři, po jejímž vyhlášení se Hus raději uchýlil z Prahy na venkov. V té době již byl Hus proslulým kazatelem v pražské Betlémské kapli, kde působil osm let a jeho kázání byla vždy pro posluchače hlubokým duchovním zážitkem.
Jak je všeobecně známo, v Kostnici byl mistr Jan Hus uvězněn, několik měsíců vězněn a nakonec jako nebezpečný kacíř 6. července roku 1415 upálen. Husův popel byl následně vysypán do řeky Rýna, aby si jeho stoupenci nemohli z hrobu udělat poutní místo. Po jeho upálení se v Čechách zvedla obrovská vlna smutku a následné nevole. Veliké rozladění způsobil i všeobecný zákaz šíření jakýchkoliv Husových spisů.
A tak, kostnický církevní koncil ve snaze zhanobit Husa jako kacíře, nakonec v podstatě učinil pravý opak. Husova mučednická smrt se stala odrazovým můstkem pro dnes všeobecně známé události v českých zemích pod vedením českého husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova...
napsal Petr Matura
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus
https://www.novinky.cz/tag/jan-hus-14620
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.