Občas zde pročítám příběhy nevěrnic a nevěrníků. Je evidentní, že člověk prostě není monogamní typ a věrnost je civilizační problém. Před oltářem ji většina z nás nemá problém slíbit, ale pak se nám nechce ji dodržovat. Někdo odolává déle, někdo má zaječí úmysly dříve. Já jsem se chtěl těmto nepříjemnostem vyhnout. Ale cesta do pekel je holt dlážděná dobrými úmysly.

 

Svou ženu miluji. Skutečně ano. Je opravdu hodná, možná až moc. Obětavá, pilná, přitažlivá, příjemná. Nikdy jsme spolu nemuseli řešit větší problémy. Máme dvě malé děti, které bych nikdy neopustil. Své ženě jsem byl vždy věrný a chtěl jsem, aby to tak zůstalo, ale bylo to silnější než já. Podlehl jsem nakonec svodům jiné ženy. Po x letech partnerského vztahu jsem už prostě nedokázal vzdorovat. Mojí prioritou je rodina, jednoznačně. Ale věrnost až za hrob mi asi nebyla dána do vínku. Měl jsem poprvé ohromné výčitky a svědomí mě kousalo neskutečným způsobem. Nemohl jsem spát, jíst, nebo se soustředit na práci. Nicméně jsem se chtěl zachovat čestně. Své ženě jsem se přiznal a slíbil, že se to nebude opakovat. Když jsem to sliboval, dokonce jsem tomu sám opravdu věřil.

ilustračni foto / Pixabay

Moje žena, jak jsem již zmínil, je skutečně moudrá a laskavá. Dala mi druhou šanci. A já ji za nějaký čas znovu zklamal. Podvedl jsem ji zase. Ale tentokrát jsem to chtěl vyřešit jinak. Nechtěl jsem ji zase ranit svým selháním. U romantické večeře jsem ji proto navrhnul otevřený vztah. Narovinu jsem řekl vše, co jsem měl na srdci. Přiznal jsem, že já nedokážu být věrný. Že věrnost mě činí nešťastným. Že ji miluju, tak jako nikoho, ale nejsem typ, který dokáže poctivě odolávat svodům do konce života. Navrhoval jsem proto, aby si každý z nás mohl dělat, co chce. Nemyslím tím střídat partnery jako ponožky. Pokud ji však někdo opravdu okouzlí a fyzický kontakt s dotyčným ji udělá šťastnou, nechávám tomu otevřené dveře. Přiznal jsem se k tomu, že mě bolí, když ji musím lhát. Nechci ji lhát. Ona se usedavě rozplakala a z večeře odešla. Pak jsme měli chvíli tichou domácnost a nakonec pohár přetekl. Na stole ležely rozvodové papíry. Křičela na mě, ať vypadnu a že není cesta zpátky. Pak už mi nikdy nevěnovala vlídné slovo, a když už se mnou mluví, tak jedině o dětech, které v nejbližších dnech začnou podstupovat střídavou péči.

Takže, i když jsem byl za čestného chlapa, stejně jsem se se zlou potázal. V otázce věrnosti a nevěry tedy asi nikdy neexistuje správné řešení. Lžete, jste za padoucha. Přiznáte se, a letíte z domu.

Tomáš, 37 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.